Ach, Miriam, to je perfektní. Lituju času, kdy jsem tě nečetla a jdu lovit poezii v tvých dílech. Zeptala bych se, jestli smím, ale doufám, že tak jako v lesích i poezie se smí trhat všude.
Och, som prekvapená že sa Vám tento textík páči.
Úprimne, keď čítavam niektoré silné texty hovorím si..čo ty tu vôbec robíš, veď ty si iba lietaš vo svojich modrých a zelených snoch. Vždy hore pri korune, občas okolo kmeňa, ale na korene, na tie ty nemáš.
A potom sa z tých myšlienok otrasiem. Predsa len, aj poézia je rôznorodá a treba sa o ňu pokúšať vlastnou cestou. Posledné slovo má aj tak čitateľ,:)
Panejo.
Teplé kaluže, zelený oheň.
Jen si tak říkám, co tam dělá ten koník. Snad jako připomínka toho dětství.
A vůbec, tohle je prostě bezkonkurenční.
Je to příjemnej text, miriam, ostatně jako většina tvých... na mě je to v tuhle chvíli možná moc nostalgický
a ty dva poslední řádky - jakoby mi úplně nezapadaly do té vzpomínky.
Ten koník Egon, je prvotná spomienka na detstvo, preto som ho "postavila" do úvodu.
Stínuš, áno, nostalgia však patrí k spomienkam. A tie dva posledné riadky?
Nevieš si predstaviť ako veľmi. Nespočetnekrát sme sa objímali. Marhuľu nám zoťal mráz, pretože Liptov, ale nádherne zarodila pár rokov. Jedenásť jabloní, dve hrušky a tri slivky stoja dodnes.
Jednoduchosť je mi príznačná a preto ma teší, keď dokáže osloviť.
Nedávno som čítala citát: Čím sme jednoduchší, tým sme úplnejší. Neviem koľko pravdy v ňom je a či sa mi viac páčil citát, alebo fotografia stromu ktorá pri ňom bola.
Aj ja to robievam, midi, verím v ich liečivú silu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES