…a já si taky v tvých loužích nepouštím lodičky na špacír…
Zima už je v náhubku.
Balím si cigaretu tak obratně,
že ani střevo cesty vedoucí k ruině
už není zašmodrchané.
Nikdo tam nebydlí,
zahrada i hrob posledního morčete
zanedbaně civí do uhlazené krajiny.
Občas tam zajdu plivnout na plot,
ale jinak už z tebe nejsem
čtyřikrát na každou dlaždici
v koupelně, ze které se nedostanu
v rozumném čase,
nebo do které se musím neustále vracet,
abych neprotekla.
Potáhnu podruhé potřetí
a ještě dvakrát.
Žena pod balkónem výhružně zavrčí
a pak si odpovídá v jiném hlase.
Uvnitř jsem prý klidná a prázdná,
napsali ve zprávě,
ale zbytky mi nikdo neukázal
a ty jsi odpovídal jednoslovně.
od Stinohra
dne 05.04.2016 21:36 ·
13 Komentářů ·
550x čteno ·
zvláštní, jak si takový slovo, kór brzce v textu poznamenaný,
dokáže rozklenout celou stať na dvě uvidění -
na poetiku, která tudy funguje jen za určitejch podmínek,
a realitu "syrovýho" přípisu, jež určuje a poponáší význam -
vydávám se druhou cestou, abych v jejím ústí nezalitoval -
výbornej závěr
Vor - je zvláštní, že ta první mě samotné plyne tak dobře, myslela jsem, že čtenář narazí až v závěru a taky narazil, k miriam za chvíli, tobě díky.
In - a dokážeš říst, co přesně tě od textu odrazuje? Je to ta návaznost ústa - střeva? Možná se hloupě ptám na už řečené...
Jarku - nevím nakolik vhodné vysvětlovat (asi úplně nevhodné), přesto mám nějak potřebu říct, že cesta v mém pojetí skutečně cesta, reálná, často mi cesty připomínají části těla, já nevím, asi je na tom něco zvrhlého... cesta do kopce je jeho páteř... a tohle byla trochu zašmodrchaná cesta k jedné vzpomínce.
Maaty - jsem ráda, že páčí :) potěšila jsi mne, každopádně se domnívám, že na pochopení jsou dva týdny málo a že zřídka člověk chápe sám sebe, natož aby mohl očekávat, že ho pochopí někdo jiný.
Miriam - myslím, že každá cesta je správná, docela by mě tvá interpretace zajímala, ten závěr je do mě až příliš, vím to a vím, že mě asi jako čtenář nemůžeš pochopit, spíš mě možná zajímalo, jestli je možné na to přistoupit. já to totiž nevím. Díky.
Zajímavé, jak jsi vyvodila, že mne něco o textu odrazuje.:) Ne, neodrazuje.
Jen nedokážu přímo proniknout do příběhu. Ta věc je příliš emotivně fantazijní. Prostor ve kterém bych měla proniknout mi uniká, nevidím skulinku.Tudíž jsem poněkud poodstoupila a pohlídla z té perspektivy zvenčí, z dálky, přitom zhodnotila veškeré své vjemy z onoho mi plynoucí, hledala návaznosti a propojení racionálně.A vyšlo mi z toho od úst po vývod zachovávám klid.A že nedokážu všechno napsat, tak právě vysvětlení v nuancích toho čím jsem zhodnotila.Poznámka o neschopnosti vše přečíst se mi pak zdála relevantní.
Vidíš, ja si nemyslím, že každá cesta je správna. Chcem ísť tou, ktorou ide autor. Chcem chápať, vidieť jeho očami, aby som mohla precítiť. Niekedy sú to iba útržky obrazov(ako napríklad teraz), ktoré neposkladám.
Pokiaľ však jednotlivé obrazy nesú emóciu stačí mi to. Ale vždy sa vtedy hnevám na seba(za nechápavosť) a trošku aj na autora, pretože si myslím že cielene utne tak, aby nebolo možné nájsť čo hľadám.
Cítim za tým určité udalosti ktoré sú príliš osobné aby si nechala nahliadnuť a aby som o nich písala...je však možné, že som úplne vedľa.
Aha, In, už rozumím, nemohu přečíst - nemohu se dostat, pochopit. Dobře, díky. To mi stačí. Jsem ráda, že jsi odpověděla, vašich názorů tady si neobyčejně cením. Upřímně řečeno je tohle jeden z textů, které bych asi dřív nezveřejňovala, právě proto, jak moc osobní je, ono to někdy nevadí, protože čtenář se dokáže najít v ledasčem, tohle ti nefunguje, dobře, budu to zkoušet dál :)
Miriam...
Chcem ísť tou, ktorou ide autor.
To je náročný požadavek :) asi to možné je, budu se příště víc snažit, protože cílené to určitě nebylo, ono spíš jde asi v tomhle případě o to, že ta věc obsahuje naprosto konkrétní záležitosti, které jsem potřebovala setřást, to asi hlavně ta poslední strofa... Díky díky, za čtenáře jako jsi ty.
ohromné, Stína
bavia ma tie "odbočky" v texte
pôsobí to trošku útržkovito, akoby lyr. subjekt textu nestíhal zaznamenávať všetky vonkajšie a vnútorné vnemy
predsa však cítim čosi ako vnútorné ochladnutie, až smrť?
v zápätí pohrdavý postoj k sebe samej, len s drobným náznakom preplneného kalicha možno smútku?
až po záverečné priznanie "zbytkov", ktoré nik neberie na vedomie
tak
potárala som si..rada som tu pobudla, niečo ma na tom texte fascinuje..tak je to :)
Jistě si toho všímám vesměs trapně, ale vztahový téma se ti v textu objevuje sakra počastu.
Nechci být obscénní už tak zprvu, jen mě tak připadlo antropologické povšimnutí vyjadřovat opovržení znečištěním. Hodit po někom rajče, shnilý jablko, šlápnout na botu, pokreslit dveře, plivnout na plot. Bývá ještě hůř, to už je samo k domyšlení.
Balení tabáku při své přirozenosti pro mě bude vždycky živá poezie, možná už příliš vlastní. Ty dlažidičky taky stojí za to, na výběru koupelnových kachlí totiž stojí a padají vztahy nadsázkou řečeno.
Uvnitř jsem prý klidná a prázdná
Viděl bych to stejně, přesný zásah jak může být něco statického dynamickým. Dělá to ta možnost, kterou chytaj v textech oba mladší Topolové. To je panečku rochnění.
Hned vím, proč jsem tady.
Jistě si toho všímám vesměs trapně, ale vztahový téma se ti v textu objevuje sakra počastu.
máš pravdu, samotnou mě to štve, mnohem radši bych psala o něčem jiném, ale tohle téma je mi jaksi nekonečným. Třeba to časem přejde, teda doufám, že to přejde a chápu, že už to někoho může vytáčet, je to prostě na jedno brdo.
vyjadřovat opovržení znečištěním
opovržení snad ani ne, ale jinak máš pravdu.
já topoly, teda no, sem proti nim trochu zaujatá, už jsem ti to myslím říkala. ale za komentář děkuji samosebou, t jsi všímavý čtenář.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
