znělo to tak černobíle
jako když upadne klavír
na beton
do mý hlavy
na beton do vln
přístrachy barevných nitek
modrá rudá
sterilní údery
střídavá
bludná hudba
v průhledném zvonu zalití vězni
bez vůle
klidní jsou a všeobecní
klidní
všeobecní mocní
bez cti
a nezní
že v poklidu a tichu
kývající ruky
nutí
lépe slyšet břity seker
hlubokých
tak na zatnutí
na tmy krájet světla
klidně
anebo
znělo to tak černobíle
jako když upadne klavír
na beton
na beton do mý hlavy
jinak jsme se nepotkali
od Indigo
dne 28.04.2016 10:12 ·
5 Komentářů ·
467x čteno ·
zatracený přístrachy! Trochu přízemního vzplanutí, promiň. A jinak teda? Jak přiblížit schopnost tmy? Na beton do mý hlavy! Tak. Nazdar. Absolutní Indigovismus, kterej mě dráždil v prvních dnech a teď se bez něj už (zdá se) neobejdu. Hluboké tak na zatnutí! Výborné, příliš hloubavé, anebo taky nic.
Víš, jak si po tvých textech občas připadám? Jako když se míjíme na krásné, zelené louce, ty neseš v ruce věnec z kopretin, já na klacku ulovenou čudlu (nebo obráceně, to je fuk), sluníčko svítí jak pitomý a ty, když jdeme okolo sebe, trošičku zpomalíš,
říkám si, co přijde, podíváš se mi přes rameno do očí, lehce zhoupneš v kolenou, ptáci přestanou na tu vteřinu zpívat, ty pískneš tím nejnafrněnějším a nejroztomilejším hláskem "fň", pohodíš hlavou a jdeš zase dál. Po zbytek dne za tebou chodím a tahám tě za rukáv. "Hele jak si to myslela, tam na tý louce? Slyšíš? Hele jak si to myslela?"
Myslím, že to funguje.
Ingrid, měj mě za blbečka, ale já to nechápu. Ale v tom nepochopení, v tom, jak mě občas ve slovech míjíš, je něco roztomilého a zároveň zneklidňujícího.
klidní
všeobecní mocní
bez cti
a nezní
vím, že asi budeš oponovat, ale tohle je mi navíc, taková frajeřinka, pche, mi k tobě nesedí, že bys frajeřila .) Vyjadřuješ se ovšem tak, že prahnu
tahat tě za rukáv
, ptát se, co mi říkáš, na louce už tě potkal lepo, tak já někde jinde. já se tě na to jednou na všechno zeptám, až tu otázku budu umět položit.
Sem se vrátím.
Zvláštní poezie, trochu"mužská" mi připadá, tvrdá...ale působivé momenty. No na červenou knihovnu to není, ani do románu pro ženy. Líbí. Dost se mi to líbí.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
