Existují dvě slova, která většinou uvedou věci do pohybu. První z těch slov je fréza a jedná se o úplně jiný příběh, zatímco druhé, vražda, se neslo ulicí právě teď. Querk na okamžik strnul, třebaže podobný průběh očekával. V tom hlase bylo tolik beznaděje, až jej z toho zamrazilo.
“Omluvte mne, prosím.” řekl siluetě zvláštně nepřítomným hlasem.
“Vím, musíte běžet. “ špitla smutně “Ještě než si řekneme sbohem, chtěla jsem vás požádat, jestli byste do mne na chvilku nevstoupil. Stačilo by mi pár vteřin, zas někomu patřit”

Detektiva Querka ta slova vrátila z myšlenek na zločin zpět do průchodu. Zkoumavě se zadíval na přiopilou siluetu.
“Jste si jista, že jste patřila muži a nikoli ženě?
“Celou svou duší.”
“Škoda.” pokračoval detektiv.”Přestože jsem přísně heterosexuálně založen, něčím mne přitahujete. V žádném případě si však do vás nestoupnu.”
Silueta vzlykla.
“To o tom ráji před tím, jak jste se ptala,” dodal už smířlivěji a překřížil nenápadně ukazovák prostředníčkem, na pravé ruce, “opravdu si myslím, že něco takového je.”

“Hodně štěstí, detektive.” hořce se usmála silueta a začala konečně zvracet.


Vraždaáááááááááááááá

Křik přicházel z druhé strany ulice, od dveří Domu se špinavými schody. Querk vytáhl z náprsní kapsy detektivního pláště kolt, odjistil jej a zase vrátil na své místo. V některých případech si mohou podobným způsobem, neopatrní lidé snadno prostřelit srdce. O zmíněném riziku Querk moc dobře věděl, zároveň byl však přesvědčený o tom, že právě neřeší tento druh případu. Nechtěl tasenou zbraní budit příliš mnoho pozornosti, ale zároveň nic podcenit.

Vraždáááááááá!!!

Bylo jí něco kolem třiceti let. Staří Číňané jim říkali Shu-Min-Saká, což znamenalo Živé vody. Nejedno starobylé město kvůli nim lehlo popelem a později pro ně Francouzi použili ještě vhodnější výraz. Už z dálky ho něčím přitahovala. Nyní, jen pár metrů od ní, se mu z její krásy, již zcela bez skrupulí, zatajil dech. Měla rudé vlasy, silné a zdravé, jak z počátku věků a zelenkavé oči, do tváře zasazené přesně tak daleko od sebe, aby to všechno dávalo nějaký smysl. Nad ústy se rty, které dávným jazykem škemraly o lásku boží, prznění i války, její tvář zdobilo chřípí antických črt a pod tím vším, se svůdně vzdouvalo tělo bohyně, velice nepragmaticky ukryté v košilce z průhledné látky. Při každém jejím nádechu z něj bylo vidět víc a víc.
Pár vteřin na sebe jen překvapeně hleděli. Querkovi přišlo divné, že na ženině obličeji nezaznamenal žádnou stopu po úlevě. Teď, když byl na blízku.
“ Madam,” řekl na konec úvah, “již bude vše v pořádku. Jmenuji se Preston Querk a jsem soukromým detektivem s praxí, na jednom z nejlepších dafnijských bulvárů. Jak vám mohu pomoci?
“Světlana Urolovská.” řekla žena.
“Pardon?”
“ Urolovská. Tak se jmenuji.”
“ Ach tak, zajisté. Omluvte mne. Co se zde stalo?”
“ Ztratila se mi kočička. V jednu chvíli se mi hřála
na klíně a najednou byla v prdeli. Myslím, že vyskočila oknem. Ale nejsem si jistá, všechno se seběhlo tak náhle.”
“ Samozřejmě, to je na věcech, co nás zaskočí to nejhorší. Jak rychle se semelou, ehm. Abych tak řekl.”
“Mluvíte, jako moudrý muž. A jste i hezký, řekla bych.”
“To už patří k mé profesi.” dal si Querk záležet na tom, aby jeho hlas nezněl příliš jalově.
“Víte něco o relevantním původu pohnutek, díky kterým teď právě stojíte na schodech a křičíte slovo vražda?”
Žena se na něj podívala pohledem, ve kterém se mísila obava s lítostí.
“A-nóó,” řekla velice pomalu a melodicky, “ztratila se mi kočička.”
Detektiv Querk opustil pohledem vzrušující partie ženininy hrudi a zadíval se do jejích zelenkavých očí.
Srdce mu bušilo, jak afričtí šamani na bubínky z volské kůže a ten rytmus mu připomněl, že má stále v náprsní kapse odjištěnou zbraň. Pravou rukou pomalu zajel pod plášť do míst, kde nahmatal její chladné, ocelové tělo a opatrně ji vzal mezi prsty.
“ Myslím, že již tuším, jak se ta vaše tulačka jmenuje.” zašeptal spíš sám pro sebe detektiv Querk a vytáhl z pláště zbraň, za účelem jejího bezpečného zajištění.
“Vážně?” odvětila žena
“Nemáte hlad? Nechcete zajít ke mně nahoru, připravím vám salát s ančovičkou. Miluji ji. Také ji máte rád? To je kolt? Mohu se podívat? Vždy mi imponovali muži se zbraněmi. Třeba mi pak v klidu a absolutně zklidněný poradíte, kde mám tu svojí micku chlupatou hled ...“

Nebyl to ten případ, absolutně ne. Detektivovo srdce zůstávalo i nadále v ucházející kondici.
Za to na průhledné košilce Světlany Urolovské se po neočekávaném výstřelu objevila rudá skvrna, v oblasti dutiny břišní. Zelenkavé oči byly najednou plné despektu. Ze Shu- Min- Saká neregulovatelnou rychlostí odcházel život.
“ Já debil!” vyletělo z detektiva Querka, zatímco mu v náručí umírala, s největší pravděpodobností, žena jeho života.
Tu kočku najdu stůj, co stůj. Zašeptal jí do ucha. Není případ, který nevyřeším, miláčku.

Vraždáááááááááááááá!!!!!!

Křičel Preston Querk ulicí příštích deset, či patnáct minut a díval se při tom do všech popelnic v ní i na římsy, zatímco bdělí cestující letu T412 mohli vidět, jak se k olbřímí hokejce pod nimi z obou dvou stran, sjíždějí modrá světla policejních aut. Uklízeči Tomymu došla ten den s detektivem Querkem trpělivost, v tom bordelu se nedalo spát a tak sjednal pořádek.
Kočka, s tak divným jménem, sfoukla ten stejný večer skrz nedovřené okno svíčku, o které stále nic nevíme a ulice Oliho Sahrensena se konečně ponořila do adekvátního ticha. Bylo půl druhé ráno a nejvyšší čas.

  od leporelos dne 27.05.2016 06:59 · 6 Komentářů · 605x čteno ·