ani jsem nedočetla...nenadchlo, spíš odradilo svým obsahem - neobsahem...tím chci říct, že tady nevěřím v obsah básně, přijde mi smyšlený...ale jinak vím, že se ti občas vede, udržet oji pozornost :-)
závorkovitý slova mi přijdou závorkovitejma úplně zbytečně,
ten způsob právě tady nenese žádnýho uměleckýho ani pragmatickýho významu
miluju tě!
tebe
a nebo někoho jiného
vadí?
můžu?
nebo, nebo snad...
já...
autor tu jistě sám ví nejlíp, proč text vede tudy, ale mně se
jeví jako až příliš scénografickej, abych tak řekl,
až přespříliš ortodoxně monologicky rozpolcenej,
neumím se do něj vejít, když potřebuju si obraz nejprve rozestřít
(snad hlasem, kdoví...)
otec raději zemřel
nejspíš
tím nejspíš si celou myšlenku zahodil -
proč nenechat doznít, proč napovídat, naznačovat,
když čtenář sám si mnohdy umí dovyslovit
(nechávej i otazníky, vrátí se)
okolo té cesty rostly obyčejné pampelišky
ale jejich chuť byla úplně jiná
něž chuť těch, které kdokoliv z nás kdy ochutná
právě tudy bych začal, ale to je o každým z nás, vím...
Moje drahá dneska upravovala fotky z jedné poměrně hezké svatby a trochu jsme rozvedli diskuzi u jedné fotky to je jedno které: zda nechat barevnou nebo černobílou. Je dokonce i jedno jak to dopadlo, ale načalo to ve mě myšlenku zde, že je tam prostě víc míst, která ... no zkrátka se dostáváš k cíli zdlouhavěji než by třeba bylo nutné. Na cestě čtením dovede text pěkně odebrat čtenáři elán stejně jako ho umí napnout a navnadit, to ví každý. Kdybych já na té cestě měl víc zajímavých míst, záchytných bodů, okrášlení, změn dynamiky, překvapení... četlo by se mi to jistě jinak.
Skoro se zdá, že všecky ty slova předtím směřovaly k posledním třem veršům.
Nebo možná až k poslednímu.
Ten úvod je trochu divný, asi by som začala...občas potkávám své přátelé.
Mňa baví tvoje rozprávanie a myslím, že keby tu bol tvoj text bez uvedenia autora, určite by som vedela čí je. Je dobre byť rozpoznateľný. :)
Ten text nejméně ze dvou třetin má pro mne cizí tvář.A neměj mi to za zlé, když říkám, že bych se raději rozpomínala na to, co jsem někdy zapomněla a přitom se vracela domů.
Pampelišky. To je ti jediné, co mě tam trochu zajímá. Mrtvý rodič. Oukej. To je vždycky na hovno. Ze začátku jsem jel s tebou, pak už ne. Až pak teda ty pampelišky. Myslím, že jsi mi nesdělil, cos chtěl. Tvoje chyba.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
