A zajímalo by mě, kolik úkladnosti máš v té změně vypravěče z první osoby pryč, kdy patrně o sobě začneš hovořit třetí osobou.
Baví mě ta vložka s Mámou, skoro jako by se dala volitelně vyjmout a vložit. Třeba na konec. Takovýmu kuchání jsem odvyk, naopak přivykl jsem tomu muži v básních.
chceš mě zabít, viď? :D
jojo, každej máme nějakou matku... připomněla si mi scénu z Červenýho trpaslík. Tři postavy si uprostřed hlubokýho vesmíru zoufaj, že nemaj maminku: Kryton (robot), Holi (navigace lodi) a Lister (člověk, našli ho v krabici pod kulečníkovym stolem).
Rimmer (ten by maminku nejradši neměl, říká: vemte si tu mojí, měl jí každej.
Nojo, rodiče sou jedna z těch věcí, který si člověk nevybírá.
Dávám palec.
já vím Egone, je to se mnou nějak tak, no :-)
jinak tahle není o mně, i když by se z části s matkou taky dala :-)
je věnovaná Stíně, jestli to teda mohu přiznat?...proto možná to uhýbání vypravěče, které si uvědomuji, ale nebyla jsem si jistá taky, jestli se to dá pochopit :-) tak ať si pozorovatel mimo, vytvoří svůj vlastní obraz...
Stínka...promiň mi to, nějak mi to nedalo, že tohle se musí zapsat :-)) je v tom kus života, podle mého...a s tou matkou máš samo pravdu :-) jinak krásnej úvod komentu :D
Mne si pripomenula, že robíme rovnaké chyby ako naše matky. Často nechcene, niečo ako program, v ktorom nám podvedomie zabudne vyhodiť na obraz error. A ten prechod z prvej do tretej osoby som si všimla aj v iných tvojich textoch a trochu ma mätie. :)
hej, ten prechod do tretej osoby ma viedol okľukou naspäť k matke
akoby
muž v texte poznámkou o ráne zahnal lyrický subjekt textu k obrazu kričiacej matky, ktorý sa jej akoby spájal s predstavou pekla..odpusť, neviem, nakoľko máš či nemáš od toho odstup
zaujímavé, mno
možno by pri uchopení pomohla zmena písma..možno
a možno je to dobré práve takéto i s tou mätúcou zmenou osôb
ano, souhlasím, může ten přechod být matoucí...
tady například se prolíná minulost s přítomností a ještě s tou třetí osobou...
pak možná vzniká dojem slitého textu, ale myslím, že to až tak nevadí...
vzniká tu pro čtenáře otázka, jaká varianta je vlastně správná a možná někdy chci být trochu záhadná, když jsem jinak furt "jasná" :-)))
Když jsme doma udělali s bráchou něco, co rodiče nevyhodnotili jakože jako úplně pozitivně, máma vždycky referovala tátovi: tvoje děti dneska zase... :))
že ste mi to tak pěkně připomněli :)
Je tam hrozne moc se. Neni to az tak rusive, jak by melo, ale stejne.
Nekdy se pristihnu, ze jsem zas jak ona. Nemusela bys tam pak davat uz to braneni a tak. Takze kdyz uz jsem dopindal a prestal strkat rypak, kam nemam, chci te pozdravit. Hoj.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
