Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - vázaný verš » Kýč
Kýč
chytni mě za držku
hoď proti kolenu
já stejně až zas otevřou mi oči
zlato
na beton vzpomenu si
na to...


jakej ty seš vůl

padání vnímáš jako svižnej let
vždy hoří ti kdo v sobě nosí smůlu
hádky jsou jenom řetěz hlučnejch vět
a na den připraven kdo ocitne se vzhůru

těžko tě přesvědčit
však padám hlavně ve snu
hořící vztekem
štěstím
a v něm sám
hádám se potichu je div
že sotva hlesnu

všechna ta rána svá
tak nerad věrně znám
Komentáře
04.08.2016 17:17 Indigo
avatar Někdy mívám dojem, vlastně celkem často, že ty nejniternější věci, zvláště pak, pokud nejsou za námi, i za předpokladu, že i když autor chce a umí, se nedají zapsat k přečtení.

vždy hoří ti kdo v sobě nosí smůlu
04.08.2016 21:19 Vorona
avatar nad tím závěrem jsem tady vydala úsměvný vzdech :-)
jinak snad, že pro mne ještě trochu učesat :-)
05.08.2016 11:52 Gora
avatar Impulsivní:-) Rýmy volně vázané, pvní sloka pro mne příliš hrubá, pak už se umím do slov dostat.
06.08.2016 22:12 Miriam
avatar Prvá strofa akoby bola z inej planéty(žeby z Marsu?), ten zvyšok je z Venuše. :)
07.08.2016 19:46 Jaroslav Vraj
avatar řveš, a já si to (možná) umím přeložit k svýmu,
dík
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop