ahaaa, klícky, ako klietky...ó, jak prosté! :)
pochopil som, že hrátky, len nechápem význam tých hrátok v súvislosti s celým textom...ale to ja pri poézii také stavy mávam
povzdechla mařenka a jala se uklízet perníkovou chaloupku...
mi napadá, když byla z perníku, proč se jeníček s mařkou neprokousali ven... možná je to tak i z našema klíckama...
mezi slokama mám trochu propast, jako by každá mohla být samostatná. Ale obsahově ano, každý máme svoji klícku a to ta železná vrata ani nemuí zamykat někdo jiný. Obšas i se zamykáme ve svých limitech.
Stínka: díky moc, mám podobné pocity s limity:-) Ty vystihneš meritum básně, jsi opravdu vnímavá poetka. Ale nejen otázka té svobody mne zajímá, nahlédnutá ze strany čtenáře, také zda - nezda-řilost básničky...Ty ses ale vyjádřila i ke slokám, děkuju:-)
No, pokud jde o mě, nejsem zrovna kadet na techniku věci, upřímně to ani není to, co bych hledala. Je to otázka vyjadřování autora, mohu říct, že nemluvím stejnou řečí, ale nemohu říct, že je to špatně. Do té miry jsem asi velmi limitovaný čtenář. Ale pokud tě zajímá, prčo se mi třeb trochu hůř čte...
cumel cukrové vaty
růžička papírová
... navádí ke kolotočářům, světskejm (jak mě na posledním setkání poučila Věrka), těm asi nic svatý nebylo... to mi vlastně připadá dost vydařený, problem je ten úkrok k pádu, kde se tam vzal, jako čtenář musím hrozně hledat proč (já si to ospravedlnim), ale trhá mě to při čtení. A zase mi to smysl dává), to co vysekává jarek je fakt nešikovný a vyznívá jako zbytečná hříčka... chladno na dno ve třetí... zase nevím, možná by mi to spravila změna chladno na dně, ale nejsem si jistá, jestli bych ti nešáhla do sdělení. Jinak tam mám problem I se zlatou klíckou v kontextu první strofy, která mi evokuje kolotočáře... tam se asi nedá mluvit zrovan o zlatý klícce, tak jak jí chápu, prostě tam vidím rozpor v tom, co říkáš. Totéž pro železná vrata.
Já ti můžu, goro, říct, jak to čtu a jestli mi to plyne, jestli je to technicky správně nebo ne si fakt netroufám tvrdit. Mě se třeba tohle s basní stává, když mám tendenci moc krátit. Osekávám od slov a bohužel nevidím, že to přestává dávat smysl. Protože autorovi to dává vždycky smysl.
No, asi jsem ti nepomohla a kdybych ti začla lézt na nervy, tak mi to klidně řekni.
Stínka: Ne nervy mi rozhodně nelezeš, cítím spřízněnou duši, mám podobné vjemy v básních jako ty.
Kolotočáři ne, vata a růžička jsou v básni symboly jisté rozvernosti hrdinky, samozřejmosti, krásy běžných věcí a okamžiků. Než o toto vše přišla. O tom je to další. Klícka znamená nešťastný vztah, z nějž není úniku. Děkuju moc.
"cukrová vata" býva často pascou
na naivné mladé (a nielen mladé) srdcia
tá časť "hrátková" sa mi nejaví celkom márna
pri čítaní som si ju nafrázovala do jednoslovných veršov s potom vnímala ich presahy
vstávání zas a znova
chladno
a znova chladno
neladno
chlad no................
celá tá časť na mňa pôsobí ako záznam bezvýchodiskového neladného motania sa po chladnom dne zlatej klietky
a zaujalo ma toto preklenutie naspäť ku klietke
"pozvolný pád až na dno..
..na dno tý klícky zlatý.."
hej, za/..hm, tu by som možno radšej dala trebárs "zamčenými vraty" vzhľadom na to, že hovoríme o zlatej klietke a teda i vráta na nej sú zrejme zlaté, no chcela si asi naznačiť ich nepriechodnosť, či čosi také/ vrátami klietok býva prázdno
Marta: možná je dobrý nápad vyměnit v básni železná vrata za zamčená: i když ta bezvýchodnost zůstavá... s tím zlatem máš taky pravdu... To motání se po dně klícky jsi pochopila správně:-))) Děkuji, Marto
Gora,
mne sa tá báseň páči, avšak bez tej hry slov - chladno, neladno...
Opäť si niečo hravé vložila do dramatickejšieho obsahu. Akosi mi to ruší vážnosť textu, ale možno to iba ja takto vnímam. Ja by som ponechala železné vrata..je v nich viac chladu, ako v tom hravom verši :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
