sténat
nepohnu tě
od ne paměti narkotik
zníš dutě - mlčky - nebýt zim
kolik vím (?): jen tik
půlnoc je jako edém plic
ve rtech spí dým
o dotek víc
neumím
(14.3.2005)
od miroslawek
dne 04.09.2016 20:49 ·
14 Komentářů ·
436x čteno ·
Někde jsem to už jedl, asi ne.
Noviny ví dobře co umí titulek, mě baví.
Závod v houstnutí textu pokračuje, výslovně si zavíráš dveře a odrážíš se do konečna, dělení slov dráždí.
A taky škoda, že sténání v básních obývá povětšinou jen jeden byt významu.
nojo, dobrej název je jak polívka, a ta je grunt,
jak můj tatík onehdá...
- - -
už tenkrát sis variací vázanýho počínal dosti neodbytně,
co se udržení jednoho v rytmu
(a nejen v něm)
rozcházím se textem jen velmi pozvolna,
a jestli se s ním (pod vystavenejma obrazama ve stěnách kolem)
umím srovnat tak, abych přestal vnímat zvuky vlastních kroků?
Taktilni... dotyková? nechce se mi gůglit. Nojo, umíš no. Ty první dva řádky sou naramny.. nepohnout někým, až zpátky mi došlo, že nepohnute. Cha. Narkotika nechápu a půlnoc jako edem plic zní na miroslawka trochu číp... jinak teda palcuju... jo moment edem plic, ve rtech dým, jakože cigo a zadnej jinej dotek. Už asi chápu narkotika... ale nechápu ty zimy. Ale je pravda, že když jsem smutná je mi chladno. Ty vago, sem asi natvrdla. P
Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečností a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkání kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy.
Tak už mlčím...a je to ten narkotik nebo myslíš ta narkotika?
Jakub Deml: doufám, že mé srdce ještě není prázdné a tmavé:-), i když v houštinách souvětí často lovím jezevčíky důvtipu jako právě nyní... pěkně to napsal
Ano, asi je to onou naléhavostí poněkud "přeplněný",
leč podobně (myšlenkově, abych tak...) stěsnaný texty
si povětšinou svou kvalitou obsahu nesou i právě možnost
vlastní interpretace, výběru, jak si sama nastínila:)
Gora: samozřejmě narkotika, ten narkotik neznám. A k tomu srdci - já bych naopak doufal, že prázdné a tmavé je. To by totiž značilo onu touhu, bez níž je prázdný život.
Stínohra: nekomplikuje, nýbrž pojmenovává a tím zjednodušuje ;)
S tím srdcem jsem to špatně pochopila, omluva. Zato narkotik by dle mne mohl být i člověk závislý na narkotikách, tak jsem se zeptala /ten hrdina - teoreticky narkotik/takže neznáš ten narkotik/já také ne/, ale možná znáš toho narkotika. Ale možná jsem vymyslela nové slovo:-) Když existuje např. psychotik, může být myslím i narkotik. Jen aby sis nemyslel, že jsem tatar/ka/.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
