Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky. (Antifón z Rhamnúntu)
hm, pre mňa je v tom texte priveľa čohosi, čo by som nazvala pochmúrnym pátosom
možno mi to spôsobuje to množstvo obrazov, možno slovné spojenia o zákutiach slepých, stekaní svetla, tlačení odkazu, pálení starej viny.......eh
neviem
zrejme je chyba v mojom ladení sa
Díky za palce i komentáře. Já sám tenhle text tolik v oblibě nemám (možná některé jednotlivosti v něm, díky Vorono), patosu je tam vskutku víc než bych rád, řekl bych že ten pohár přetekl v poslední strofě. Na druhou stranu to vyjadřuje určitý pocit/stav mysli, který jsem tehdáž vyslovit potřeboval. Svým způsobem to byl poslední text podobného typu a poté jsem se posunul trochu někam jinam. Snad jednou pozdější výjimkou byla báseň Paměť medu, který se Martě paradoxně líbil. Takže on si člověk nevybere.
Hrozně sem chtěl pod tuhle věc něco napsat. No prostě chtěl! Za
Teda cítím, ze takhle by to být mělo, ale nevím vlastně pořádně proč. Sem přesvědčenej o tom, že je to tak překomplikovaný, že pro sebe najdu víc poezie v pouštění draka, to ale s tvejma věcma nemá co dělat, to je jasný. Asi bych se měl hlavně naučit poezii číst. Já tomu prostě nerozumim. Sere me, ze tolik lidi ano. To jako není asi samo sebou.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
