Ve snech to končí, zaspíš den.
Zuřivým staccatem ti mraky připomenou od čeho jsou tady.
Pokoj zavalí namoklá bavlna, v decimálce dny.
Pouhým pohledem lze proděravět krk, kde kdysi sídlilo vole.
Mezi zástěnami návěsu se při svištění německou dálnicí třepou zašité bankovky,
prokletí a štěstí, které časem samo vyplatí se z podoby.
Dost bylo stínoher, už jen stínání listu a vzpomínky zatavené latexem do vlastní atmosféry.
V údolí sveřepě dřepí svalnaté buky, nivou zem proplétá věsenka nachová a trosky kdysi bujných jasanů, dozajista původních.
Připlácnout na oči klapky, skučení nemotorných pantů (pamatují prabábi v kolíbce) a v ohlédnutí je vždy ještě jedno domnělé.
Těžcí frajeři světové prózy.
To je tvé mrákoty berou v patrnosti.
Pádem nazad přestáváš být člověkem.
od Egon Sirka
dne 17.10.2016 23:53 ·
4 Komentářů ·
391x čteno ·
Květomluva jak od Jiráska. Vrstvení přívlastků většinou nebývá dobrá metoda, málokdo je umí dostatečně mocně, zároveň přirozeně a přitom nesamozřejmě zatížit významy, tak aby se řinuly, křičely, smály se a nebo zpívaly. Všimni si jak text nabývá na síle pouhou přítomností sloves.
Děkuju za zrcadlo.
Samsa jsem stále v broukovi, ale dost podobenství, je mi takto prozatím dobře. Před nedávnem jsem dočetl Dějiny světla od Jana Němce (román o Františku Drtikolovi), kde se v hovoru o něm užívala druhá osoba, navíc uvozovky k přímé řeči nikde nic, sympatické. Pro malíře prý existuje poučka "Když nemůžeš malovat, tak maluj." Jistě by šlo připomenout veškerým řemeslníkům, textu nevyjímaje.
Co mě ale nejvíc udivuje, je jak těžko se mi sahá do fantazie pro hnětení nového děje. Mít v hlavě veškerou následnost aby pasovala, a kdyby ne tak aby byla uvěřitelná. Uff.
Musím víc číst.
Právě mám v merku Sestru od Jáchyma Topola.
Vám vděk.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
