když střílíš do vitráže
miř do skla a ne do železa
o chodník pleská déšť
okapy tiše slézá
a v dlouhém stromoví
jednoho podzimního parku
ženu se jako malá
pospíchám na výtvarku
v podpaží štětce
a v ruce barvy růží
probíhám brankou
co rok co rok se úží
a kreslím dostihy bláznivých koní co se nedali
a ostře řezané břehy a údolí
znova se ptám co bude na jaře
jestli se to změní
když se ti podívám podruhé do tváře
a jestli nezkamení
žebroví chrámu když znova ho prostřelí
a jestli něco vadí těm co už zemřeli
a v dlouhém stromoví
tebou prošlapaných parků
když věštím
hraju si na cikánku
v podpaží štětce
a něco co jsem měla
(byla jsem moc
anebo málo smělá?)
ty dlouhou cestou odjíždíš na kole
dívám se očima nazpátek o sto let
anebo o dvacet vždyť provždy je to jedno
předjíždíš pána co vlasy mu už šednou
a já se ptám co říct a na co se tě zeptat
stříleli do vitráže však trefili jen žebra
a barvy malých roztříštěných sklíček
pršely ze stromů podél stěn do uliček
a já jsem kreslila
dostihy koní co se nedali
a ve tvých tvářích ztracená údolí
a nebylo to dost asi že v rukou nemám
to něco málo co jsem prý kdysi měla
a dlouhou cestou kterou jsem ještě nešla
nesu si štětce
kudy krok tudy přešlap
a tančím stromům –
– prší z nich barevné nadělení
čekám až znovu
nad hlavou se mi zazelení
a ty se vydáš známými cestami
po kapsách oblázky a buchty od mámy
třeba se najde vprostřed kupek sena
pod svícnem něco co mohla bych doztracena
zakřičet aby
bylo mě tam slyšet
mé jaro
lásko
a trsy pampelišek
od Luisa
dne 06.11.2016 18:38 ·
5 Komentářů ·
302x čteno ·
s pospícháním na výtvarku startuješ věc směrem,
ve kterým zvažuju odkliknutí, abys následnou vázanost/nevázanost
poslala téměř rozšafným použitím (i co formy se)
k směru čistě zvědavostnímu, co že se tu vodehraje nad rámec...
...a nad rámec (čeho asi?) tu rozehráno dosti zdařile,
když po čtení (zřejmě) tichem umocněn loupím k návratu -
řekni mi, proč si to právě takhle napsala, řekni mi to...
jsi dobrá, vždycky si byla
palcuju nejen za příběh a zpracování
ale i za ty melodické rýmy a hlavně lehkost
četla jsem tentokrát asi tak rychle, jako ty :-)
A jinak - Jarku, pořád stejně mě dostáváš, jaks mě hezky vrátil na zem tím, že železo ve vitrážích není - smála jsem se, protože mi to přijde jako strašně typickej Ty - ta důkladnost čtení nebo nevím, co přesně. Noa napsala jsem to takhle, protože bych se chtěla naučit psát vázaným a na druhou stranu vím, že v tom nikdy nebudu dobrá, protože způsob toho, jak píšu, nemá čas hledat neotřelé rýmy, já totiž potřebuju hledat obsah, případně ho dle rýmů trochu ohnout, ale ne moc, to je to. Strašně moc teď poslouchám Nohavicovo album tak mě tu máš - jeho způsob veršování mě v poslední době dost inspiruje.
Noa Voronko, jsem ráda, že ses stavila a že Tě zaujala. Však se mám ještě leccos co učit, pokud jde o malování, měla bych sem asi víc nakukovat, stojí to za to :)
Jak řiká Vorča...lehkost, ano, ta lehkost :-) na mě osobně by toho mohlo být na některých místech o trošičku "míň", ale to je jen takový -abychjennechválil- rejpnutí. Jinak je to moc fajn, ze mě určitě jo.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
