za křížem
trhliny v noblese
v nehybu tlení
dopsané za esej
jak do stromu vydlabanej ukazatel, kterej
(i když z kůry korouhví) strmí až "obsedantním" pohybem
nad celou věcí -
ostatním se, tak trochu zpovídaje sám sebe, loudám
bez zábran, avšak i bez rozeznání zřetele k výš podotknutýmu,
když pan Rašilov se mi tu až do krve potlouká...
vadí mi rýmy... jak trčí, upozorňují na sebe, volají a mávají - tady jsem, ač by spíše měly činit dojem, že se konají vlastně mimoděk... že tam jakoby na zapřenou ani nejsou, příp. tam tak samozřejmě patří, že nejsou hodny pozornosti... právě tím přece rýmy vytvářejí echo posilující zvuk výpovědi...
lovíš. (jako okamžitý dozvuk, dořečení)
jsem tu dost mimo.
asi jediný, co mě zaujímá a nějak ke mně prostupuje je to dýchání v části
můj drahý kaplane
můj drahý
můj
jinak pouze jako melodie, zvukomalba
plus si to nazvu svými tradičními Inkovinami (=nebyla bys to Ty, kdyby v tom netrčely sem tam nějaký vidle):
mým divným/stíny vidlí/fialovíš - to jsou momenty, který významově nabourávají linii čtení. pořád je vnímám jako určitou rebelii ze strany autora. Ano i rukopis. A vůbec. mrknu někam vedle, tohle mě po sdělení minulo.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
