Querk otevřel oči tak rychle, že pavoukovi zavěšenému nad jeho hlavou, naskočil přes ústa úlekem opar barvy Julánského pomeranče, hlasitě se rozškytal a sletěl do vysokého chlupu koberce na podlaze dřív, než by kdokoli stihl špitnout Orient.
"DÁLE!" zahřměl detektiv pevným hlasem, vyskočil z houpacího křesla a zamířil ke dveřím své kanceláře.
Ladnou chůzí vstoupila dovnitř neobyčejně krásná žena a obepnuta krvavě rudými šaty s rozparky do půli stehen, svým neředěným sexeapelem okamžitě vyrazila Querkovi zbraň z ruky. Vzápětí přistoupila tak necudně blízko k němu, že cítil tlak jejich pevných ňader na své hrudi.
"Úplně jste mne odzbrojila!" konstatoval.
"Ani první, ani poslední," pošeptala detektivovi do ucha a on s jistotou rozpoznal v jejím horkém dechu vůni myrty. Bezděky o krok poodstoupil.
"Pan Querk?“
"Přesně tak. Hned Vám nabídnu sklenici vody. Zacpěte si uši a malíčkem mi naznačte, až budete mít dost. Připravena?“
"Pardon?"
"Tohle je osvědčený postup, určitě zabere."
"Nemám ponětí, o čem hovoříte."
"Skutečně?" přizvedl obočí Querk.
"To by však znamenalo, že zde škytá někdo jiný."
"To bezesporu ano. Jmenuji se Elvíra Rubikon," vložila detektivovi ruku do dlaně. "Přišla jsem kvůli strýci."
Querkovy modré, přestaly znepokojeně těkat kanceláří, a jak prach hodin s kukačkou, se přidržely ženiných zelených očí.
"Tak strýc, říkáte. Zmrzačen, ožebračen, nevěrný, či sexuálně obtěžován?"
"Mrtev dvacet let,“ zapředla Elvíra sametovým hlasem.
A ještě než se Querk stačil podivit nad tím, jak skvěle pracuje s rytmikou svých slov, dodala.
"Ovšem až do dnešního rána."
Tato věta zapůsobila na pavouka blahodárně, druhým úlekem v rychlém sledu, mu bránici opět uvolnila a on tak konečně mohl mlčky opustit náš příběh.
" Tak to se té vaší mrtvolce podíváme pěkně na zoubek, co říkáte?"
"Případu se tedy ujímáte?“ zakousla se Elvíra předstíranou nervozitou do spodního rtu.
"To vám Véna písk! Vezmu si pouze detektivní plášť, klobouk, zpět svou zbraň a můžeme vyrazit. Zbytek mi řeknete ve voze."


" Můj strýc, býval holič. A to ne holič ledajaký. Jako jediný na světě si dokázal osvojit "Umění frizúry Jantarového bříška." Jistě si dovedete představit ty dveře."
"Netrhly se! Nemám pravdu?" řekl Querk bez sebemenšího náznaku hnutí brvou.
"Dělá mi radost, že jsem se ve Vás nemýlila," odvětila Elvíra a pokračovala. "Za pár let si díky vlastnostem těchto dveří přišel strýc na velice hezké jmění. Chodili skrz ně lidé z celé Julánie, až do okamžiku, kdy záhadně přes noc zmizely. Zítra tomu bude dvacet let. Strýce našla sousedka druhý den ráno. Ukrutně zhmožděný, byl oběšen na klepadle za domem."
"Takže vražda, jak má být," konstatoval suše Querk na chvilku ztracený pohledem v precizním Elvířině dekoltu, aniž by se to jakkoliv odrazilo na plynulosti jejich jízdy.
"Ne, ne, sebevražda," opravila jej Elvíra. "Později se ukázalo, že tělo strýčka zdevastovala nebohá paní Kapišovská. Jak nesla koberec, měla znesnadněný výhled. Těla na klepadle si tak všimla, až v momentě, kdy byl koberec podle jejího názoru zcela čistý a sundávala jej dolů. K dokreslení obrazu čiré hrůzy všech pozůstalých je zapotřebí podotknout, že se tato žena v mládí věnovala závodnímu veslařství."
Querk zapudil ještě v zárodku myšlenku na doplňující otázky ohledně značky Elvířina parfému, před jehož dráždivou vůní se ve stísněné kabině Chevroletu Aida ročník 85 nebylo prakticky kam schovat a namísto toho se pokusil celou situaci trochu odlehčit.
"Takže se dá říct, že strejdovi na cestu ještě hromsky vyprášila kožuch."
"Já bych tedy neužila slova "strejda" a volila jeho uctivější, spisovný tvar "strýc", ale v podstatě máte pravdu. A teď přijde ta suverénně nejzajímavější část. Kam to vlastně jedeme?"
"To nemám ponětí," odpověděl poprvé viditelně zaskočený Querk.
"Navíc mne trochu znervózňuje, že máte z naší cesty podobný pocit."
"Myslela jsem, že si potřebujete ještě něco zařídit, než se vydáme do Nožnic."
"Nikoliv," odvětil Querk. "Mám vše, co potřebuji."
"Pak tedy stočte vůz směle na jih a já vám povím o tom šokujícím ránu, kdy se otevřely dveře…

… a do pokoje vstoupila jemně odkašlávající služebná Beatrice.
"Už toho můžete nechat, drahá, máte mou pozornost," řekla Elvíra po chvilce.
"Dovoluji si vám připomenout, madam, že v pokoji pro hosty již třetím dnem čeká pan Pique."
"A co vlastně chce, má milá Beatrice, ten dotěrný pan Pigue?"
"Těžko v tuto chvíli říci, ovšem začíná tvrzením, že je Váš zesnulý strýc Čurda."

"Tady Vás musím přerušit. Ta pokojská, jak dlouho jí zaměstnáváte?"
"Mohlo být mi tak deset, když ji otec přijal."
"Otce do toho prozatím nepleťme, slečno Rubikonová, už takhle v tom máme trochu mikádo, nemyslíte?"
"Rozumím, pane Querku. Bylo mi deset."
"Výborně!“
"Teď je vám třicet, že?" pokračoval.
"Ano," vydechla Elvíra překvapením a Querk přivřel rozkoší obě oči.
"Třicet z devadesáti zločinů páchají služebné, jejichž křestní jméno začíná druhým písmenkem v abecedě. Věděla jste to?"
"Ale kdepak. Nezajímám se o kriminalistiku, ani numerologii. Mám ráda pouze módu, archeologii, sex a Jiu jitsu." odvětila Elvíra a zatvářila se u toho tak rozkošně, že Querk musel chtě nechtě začít přemýšlet také nad tím, jestli se kdy dostal do blízkosti někoho tak nebezpečného.
"Můžu se vás, pane Querku, na něco zeptat?"
"Jistě, nejsem jako ostatní muži. Neznamená, že když se věnuji řízení…“
"Všiml jste si před chvílí té cedule tam? Nabádali nás na ní, k odbočení do Nožnic."
"Vím, drahá. Ale my jedeme do Furthu.
"Můžete to nějak vysvětlit?"
"Prozatím nikoli, ale věřte mi, že pouze s největším sebezapřením. Snad jen napovím, že tuším již, kdo je Beatrice!"
"A kdo pan Pique? Proč zemřel strejda? Kam zmizely dveře?
"Dáváte víc otázek, než kolik znáte odpovědí. Už vám někdy, někdo, něco podobného řekl?"
Elvíře rozpaky znachověly tváře, nervózně poposedla a konečně se zabezpečila na sedadle pásem.
"Ne, pane Qerku. Jste na tuty prga!"
Detektiv schoval na okamžik ve své dlani mosazné zakončení řadicí páky, prudce jí trhl směrem kupředu a sešlápl plyn. Rychlost vozu tímto osvědčeným trikem dostal těsně pod hranici dvou set kilometrů za hodinu, světla podél dálnice se slila v jednu žhnoucí, žlutou čáru a Elvíra Rubikonová poprvé v životě slabě zasténala.
"Nezbývá vám tedy nic jiného, než mi věřit. Není cesty zpět, slečno Rubikonová. Nemám pravdu?“
"Máte, pane Querku. Začínáte být po čertech zábavný chlapík.“
"A to náš příběh teprve začíná," otřásl se detektiv Querk hurónským, napůl šíleným smíchem a Chevrolet Aida ročník 85 zmizel s rachotem do tmy cesty na Furth.








"




"



"

  od leporelos dne 30.12.2016 09:53 · 7 Komentářů · 456x čteno ·