Básník je poslušný svého hlasu a čtenář zas neumořitelné víry v pravdivost toho hlasového opisu a dále je odkázán na své vlastní vnitrozření. Nevím, co jsou smaragdové oči skřeta a jak souvisí se lží nebo svobodou. Kdyby snad bylo zručněji vysvětleno...totiž měla bych za to, že poslední dvě strofy jsou až dokonalé.
Jak si tedy o tom mohu přemýšlet. Smaragdové oči v mé omezené asociativní souvislosti mohou znamenat - oči lesa ve tmě, nevysvětlitelnou číhající úzkost, ve které lze shledávat nakonec i krásu. V tomto smyslu by se mohly pojit i se skřetem - totiž nauka o krásnu nám říká, že estetický pohled je vždy věcí pohledu.
Samostatně bych pak smaragd zasadila do prstenů, nebo kočičích očí.
Tvé texty jsou obvykle přímé, nečíhají lstivým slovem, aby si pak závěrem změřily síly se čtenářovou mozkovnou. To není závada, spíše to považuji za výhodu a schopnost autorovu - dokázat sdělit, s čímž obvykle někteří mají zásadní problém. Tak co sakra ve Tvém textu dělají smaragdové oči skřeta - no, neplechu. Pokud jde o mne. :)
Inko, tady teda musím reagovat hned...
samozřejmě jsou to kočičí oči :-) a hloubku s nimi větší u mne nehledej, jdu jen po povrchu...jak psáno výše :-)
to víš, Mařenka se na mne otočila a zasvítily jí oči, jak démonovy...tak je báseň, no :D
čerpám z věcí kolem mne a ze sebe, to už každý asi ví, kdo zná, co píšu:-)
jinak jsem ale ráda, že se mi podaří zapojit "čtenářovu mozkovnu" :D
díky děvče, dala sis práci, oceňuji :-)
Teď jsi mě teda ranila.
Ale asi na tom budu muset ještě zamakat, když jsem tak snadno odhalitelná.:)
Jen abych měla jistotu, žes mi rozuměla, co jsem chtěla těma kecama - to byla poklona, že i když říkáš, že jaksi povrchově, já tvrdím, že pouze zdánlivě. Ve Tvých psaních je mnohdy hluboké moudro. Ale víckrát už to neřeknu, abys věděla!
kočkama si profláklá, o tom si už i vrabci v baobabech štěbetaj -
tady ses ale jen nesvezla po kožichu, jak se mi pokoušíš nalhat,
tady ses o něj opřela, abys uměla tohle říct:)
Báseň bez valné hodnoty, ale pozoruhodná je první sloka, kde vypravěčka nakročila k efektnímu obrazu "do hloubky jejích myšlenek" jako krasobruslař k povinnému skoku... Ale pak si uvědomila, že přece není třeba lhát a přikrašlovat. A píše uprostřed básně prostě "ba ne". Ano tos udělala správně. Radši se ztrapnit než si vymýšlet líbivosti.
"Básník je poslušný svého hlasu a čtenář zas neumořitelné víry v pravdivost toho hlasu" - je výborně vyjádřené to nejdůležitější, ta ústava umělecké literární dohody. Ještě podotkněme, že autor BY MĚL a čtenář BY RÁD, ale nemusí, ba nesmí být poslušný básníkova hlasu pokud odporuje tomu čtenářovu... vnitrozření.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
