no Věrko, tady se trochu v závěru s textem trápím,
kdy vede mě adjektivum (zachráněné) právě
k "šaškům", tudíž tíhne tu prostor víc pro
"zachránění" -
šašci tu sice už stojí bokem, ale vzhledem ke kontextu
a skladbě dílka zatím neumím jinak
(i když v poznání, kudy cílíš...)
...a hele, pak že možná ještě "zachráněnou" (k bohyni)
se mi ohejbá
nj, co k tomu rozboru...
za zachráněné na konci je pauza, proto jsem dala šašci, bez obav na návaznost...
jinak s bohyní máš taky pravdu...
díky za zastavení :-)
Trošku mi tam chybí "jsem". Takhle to vypadá, jakoby se zkušenej jezevčík bál, že si ty prďáky s ním někdo spojí:) seš ta poslední, u které bych čekal určitou připosranost. Jestli to má jít z pajšlu, musí to bejt z pajšlu! Říka Zdeněk Šmíd, osobní řezník.
Pěkný název básničky naznačuje autorčin nějaký skutečný prožitek či cit, avšak uvnitř je básnička neurovnaná, kolísá mezi technickými, niternými i etickými a dějovými významy. To je moc. Jako kdyby na každém řádku přicházel další nový motiv, rovněž v osobách nejasno a poslední "šašci" vyznívá jako nadávka nechápavým čtenářům. Doporučuju začít znova.
Mně se to i přes tu mírnou kostrbatost líbilo, ta cesta, kudy táhneš myšlenku, zachraňuješ nezachranitelné a se šašky se vysmíváš i sama sobě:) To jsem si u tebe načetla a to si odnáším, děkuju. Pro dokonalost by stačilo už jen tu a tam cvrnknout do slova. I třetí osoba mě oslovuje ... jsem i v cizích básních vždycky ta potrefená husa :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
