(Nelíbí se mi "i" ve vztahu s následným "když". Možná se mi ten poslední verš vůbec nějak nepozdává, formulovala bych tu jinak.)
Jinak. Překrásně dobré. "včas". Všechno mi pasuje do obrazu, všechno. Rána na horách vidím. A jak bych si je přála. Tak čisté. Odnesla jsi mě úplně někam jinam. A pak že to nejde. Jsem ráda.
A umíš. Prostě to umíš. Řekneš-li hoře, aby se přemístila tak to udělá. Básníci jsou silní, pravdaže.
Notnou dávku času pročítám mnoho děl tady na poetikonu, jen u tebe mám pocit něčeho trochu jiného. Dovolím si přirovnání, protože nejsem schopen okomentovat dílo jako jednotlivinu, ale nutí mě to uvažovat v celém kontextu děl.
Tvá poezie na mě působí jako rakovina...proč?
1. Tvá poezie ( i tato báseň) je jako rakovinotvorná buňka - tedy buňka, která se vzepřela celému celku (tělu,poezii) a bude vládnout jen sama sobě. I přes ten fakt, že kořeny nezapře. Chce být svým pánem, se svou vlastní evolucí a důsledky. Je rebelující proti celému celku, hledající a (hlavně) tvořící nový celek (kazí ostatní, nutí je bojovat). Je autonomní, ale týká se všech, bez rozdílu. Každý máme její kousek v sobě.
2. Nutí člověka k zamyšlení, pozastavení se, k ptání se! Nutí ho znovu a znovu hledat, zkoumat - zda něco nepřehlédl při vzniku. Nutí ho žít! Pochopit i dekódovat to velké "PROČ" - proč je to takhle? proč tomu nerozumím? proč ono...?
Všechny užité modely selhávají, báseň nejde do (našeho) rámce, musí se měnit pohled, přístup, nikoli poezie. Když člověk vidí, že pochopil a zadívá se znouv, vidí, že nepochopil nic. Že nevědel.
Bono bonus: Tvá poezie je více introspektivní - fenomén věci, rakovina zžírající vědění a jistotu pochopení. Rád tě čtu, protože mi říkáš, že báseň je jinde, než hledám...
_____________________
Tahle báseň mě zžírá, vidím tři básně, tři věci...nebo jednu,ale tu přehlížím. Báseň dává volnost, ale tu nebezpečnou volnost, čistou volnost. Bojím se vkročit do hor, protože mám strach z toho, co uvidím. Krásu a svobodu.
Neštěstí, to je pro mě zajímavé. Proč někteří mohou za celek a někteří ne. Protože jsou tu i někteří, co nechtějí a nemají rádi srovnávání v jakémkoliv smyslu. Máš to tak u všech autorů? A porovnáváš i mezi jednotlivými autory? Proč?
A jinak Ti za ten koment děkuju. Děkuju za tu rakovinu, divný co? Nikdo neumí psát komenty jako Ty. Jsi šílený.:)
Oldo, ano, je těžká. I já to vnímám, ale většinou až s odstupem času. To je jedna z těch výzev.
jardo, a teď budu trochu nafněná, jo? Kombinace slov a výrazů, nebo, to co chci do takhle krátkého textu vtisknout, se povětšinou dá formulovat jinak a taky dobře. Většinou mám ty možnosti zmáknutý. I tuhle.
Dávat "když" po "i" mi přijde podobná pižička na kráse jako psát "tak" po "když". (př. když nemáme peníze tak si je koupíme) Ale to je jen takový pravidlo nepravidlo (ehm, subjektivního charakteru).
A jinak... "když prostor je jen vzdálenost". Nazvala bych to typickým básnickým dovětkem. Jen abys pochopila co tím myslím, budu si teď trochu vymýšlet, ty hrůzy které stvořím budou věci které se mi nechtíc promítly, nikoho necituji, neboť přesně si nevzpomenu, ale vím že jsem podobných věcí viděla mnoho.
Např. tedy:
"a strach se vždycky rozmáhá
když láska je jen prach"
"a dívka pláče pod lampou
když zhasíná se tma"
Snad víš co myslím, s Tvou básní tyto příklady nemají co dělat, ale beru jako lehce typický básnický dovětek. za všechno může to "když", zkrátka.
Ale nechtěla jsem to rozebírat, protože tohle je to poslední co mě na té básni zajímá. Je krásná. Nemyslím si, že je těžká, to slovo mi nejde pod fous, pro mě je to čistá poezie s nezměrnou silou.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
