Vorčo, proč palcuješ, když první strofa může být pro tebe celá báseň? A co ten zbytek? Není to vata? Nemělo by tam být ústy? Pro mne zbytek lepší začátku, ale cesta zvláštní. Asi můj problèm s neuchopitelnem.
Lepo, šiklo by se Avi :-)
jinak palcuju, protože ten začátek mi za to stojí, našla jsem v něm všechno, pro mne důležité...
jinak proti vatě, někdy nic nemám, možná tady, aby pro mne byla využitelná, dala bych ji do popředí, jako přípravu na to, co má přijít, jako bomba a to je ten začátek pro mne...
Inka, keď čítam prechádzajú na mňa isté emócie v určitých pasážach. Sú však ako záblesky, neviem ich pomenovať, pretože mi chýba celistvý obraz.
A to opakovanie v texte by mi nevadilo, nebyť rovnakého názvu. :)
spojení "nezroněných myšlenek" mě nechalo drahně pár minut pozastavit se, když ono slovo (zronit) si nese význam spíš ve slovenštině,
ale tady mi nesedí a nezobrazuje se mi ani v básnicky vytvořeným novotvaru
dostanu nové jméno
ústami květin
ústami - hmm, to fakt ne...:)
konve spiritu - no, umím si představit leccos, ale tady mi jak
v přílišný snaze o nekonvenčnost až příliš nade mnou zaznělo
(a nebo jen bohapustě nerozumím)
naprším do výkřiku káňat
po hmatu roztažených per
v pohybu pohlazení
pro záměr i směr
spadám si
skvělá, skvělá pasáž, a výňatek k uložení si pro mě,
tak asi, no... :)
Až půjdu po úbočí... první asociace, Radúza
Kdybych šel temnotou rokle... druhá asociace, Bible
:) to jen tak bokem
A jinak - "ústami květin" mě teda zvedlo ze židle a že dost (ona korektorská práce člověku pocuchá nervy :D), ale zpětně mi to přišlo strašně roztomilý, jakoby to podtrhovalo jakési osvobození, které si tam v závěru čtu. Ze slov jako: "vědomí", ale asi i "myšlenky" či "jméno" mě většinou v básni bolí hlava - přijdou mi příliš těžká pro lehkost poezie a to "vědomí" neuvádím jako první náhodou. Kvůli těmto slovům mi to přijde příliš závažně vyznívající a přitom nedovysvětlené. Ale tyhle obrazy jsou pro mě skvělé:
naprším do výkřiku káňat
po hmatu roztažených per
v pohybu pohlazení
všude klid
a budeš tu
dostanu nové jméno
ústami květin
(vždyť touží promluvit)
budu
stékat po kameni
Nemůžu popřít, že když jsem psala ústami, cukala mi klávesnice. :) No, a tak právě proto. Věděla jsem, že budou oprávněný řeči. Líbí se mi představa, že to můžu přepsat jenom já. A nemám zrovna na mysli adminskej vstup, jenom pravdu. Díky, Luiso.
Opakování, třikrát stejná teze, to je tvoje, svatý tvoje ámen.
Když to tak čtu, uvědomuju si, jak málo lidi umí používat zármutek.
Nějak intuitivně to každý umí při fyzické ztrátě blízkého (ne, vlastního) těla, ale co když je to prostě jen možnost, blýskání, se kterým se člověk musí u/smířit, že se nestane. Nikdy. Prostě ne.
Dumám si.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
