myslívám na Jardu
jak ho poezie naučila plivat na hvězdy
a čůrat proti větru
na to jak vyslovit kolozpěv srdcí
od počátku raněných
debilní vystřízlivělostí iluze
za stolem
sklenutá
krutá
na dně skla kunhuta
tekutým zobákem ťuká
si ťuká
po kapkách
kohoutkem do spánků
splaveně hnutá
myslívám na básníky
miláčky a vyvolence
na jejich cely
s osobním nadpisem nade dveřmi
napravených hříchů
klávesnicí
na hrot pera v jejich špici
do peřiny vstehovaný
pichlavý je
na vteřiny
myslí snů
a na osly to taky
protože
víš co je nejhorší?
loutka ve vytahaným starým svetru
provázky rozpletly oka rukávů
měly to bejt křídla
jenže
sou v prdeli
asi na zadcích pávů
obrázky ze slov se rozpily
rozpily
do očí