Děkuju, Vorono, jen takový pokus - cítím, že to ještě není ono, ale dál to nedotáhnu - jsem jen kočárový kůň a mám své klapky :) Nepředstavuj si - je můstek - možná jsem tedy tu druhou stranu řeky špatně popsala, zamyslím se nad tím, až zas chytím vítr do toho fouknout :)
já se v tom textu jaksi utápím, když
nerozumím obratům, který mi ve svý výstavbě,
a pro mě téměř nadužitím různobarevnejch obrazů,
rozbourávaj celistvost a schopnost textu vypravit se
sdělením směrem ke čtenáři
snad přílišná křečovitost ve snaze prošpikovat "neslýchaným"
spojením, tak mi přijde -
až na útržky (lhostejnost se vždycky opírá o strach)
jen rozpačitě obcházím kolem, no...
:) ani nevíš, Jaroslave, jak ti rozumím - že mi není rozumět:) A přitom se tak snažím. Chyba je na mé straně, obrazový gigantizmus:) Proto jsem vložila, abych zjistila, jestli se nezlepšuji -
Nechala jsem si těch několik dnů na prozkoumání předložených slov, bych nebyla příliš zbrklá v komentáři. No. Průběžné každodenní čtení té věci mne nijak zvlášť neposunulo blíže k porozumění textu. Fakt, že dílo nese nádhernej název, ale jinak tu sedím před uzavřenou stájí z venku a ať dělám, co dělám, záklapka sedí pevně. V té kóji je cosi násilně svázaného než živého a i když bych tu měla tušit nějaké ty galakaroseriéry, nejspíš v nějakém pohybu, je to spíš hmota, než energie, co se mi vjemově zdůrazňuje. Což mou předpokládanou iluzi o poezii příliš nepodtrhuje, naopak, spíše plaší. Tudíž hodnotím tak, že taková kombinace slovních kopyt mi ještě neožila. Nedá se, nic platný.
O koních kočárových jsem myslím u tebe již četla. Jsem hltavý čtenář co brodí chodník levou i pravou tváří.
Možná nerozumím, ale to, co se v tvé básni odehrává, je pro mne strhující.
Indigo, moc si cením, že ses k textu vracela a dala si čas. Horší (pro mě) že to nebylo nic platné:) Ale moc hezky jsi stav popsala - mý koně jsou mrtvý. Nebudu fňukat, sbalim postroje a půjdu je zahrabat:) Kde není poezie, tam ji neoživíš. Alespoň vím a děkuju.
Goro, ty jsi neuvěřitělně shovívavá a empatická a za to díky. Máš mě načtenou a víš, čeho jsem schopná:) Jsem ráda, že se ti podařilo probrodit žulovými kostkami mých koňských hlav. Už to nebudu zkoušet - ubíjet čtenáře svými zážitky :D
Ne, to je mejlka. Tví koně nemusí být neživí. To ti moji. Problém je tedy někde na cestě mezi jabloněmi. Kočár tudy možná projel, ale to já nemohu najít stopy.
Modře moudrá odpověď:) Díky, žes mi nevykácela álej, můžu chodit mezi jabloněma a přestavovat si, že tam ti koně opravdu projet mohli. Moc stop nezanechávají, jsou fantomoví - horší je to s tím tankem, co za sebou táhnou :D
Měj pěkný den, Indigo.
Tu som nepremietla, neporozumela. Pre mňa veľa obrazov nakope a mám v tom chaos. Pri takýchto básňach za zvyknem hnevať sama na seba za vlastnú nechápavosť. Ale kone, tie sú úžasné a vidím ich. Sú aj v tej mojej spomenutej, tak je čas na rady. :)
Moc díky za zastavení, Miriam, chyba je v tomhle případě ve mně, neumím poskládat slova tak, aby dávala smysl někomu jinému než mně:) Ale pořád na tom pracuju, nevzdávám -
Mám moc ráda zvířecí symboly - jsem člověk, co bydlí v betonovém kvádru - přírodu si domalovávám v hlavě:)
Máš pravdu, ALE tebe někdy nemrzelo, že se do cizí básničky nemůžeš úplně došťourat, že je uvnitř něco, co by mohlo být i pro tebe? Já pořád :D
Zkouším psát různými styly, jak mě právě baví, ten freestyle je pro mě hrob - jak pustím fantazii ... to nepopíšeš :) Asi tak. Teď si píšu už jen pro sebe a mám 50% spokojených čtenářů :) Lepší skóre.
Ale ta tvá odpověď, Jaroslave, je to, co jsem teď potřebovala. Děkuju.
Narozdíl teda od Voronky, pro mě to po "nepředstavuj si" právě začíná. (Ale to nic proti gustu, já jen avizuju, že to mám naopak. :)) Do té doby je to pro mě jen přehršel nedořečených obrazů, které si podle mě v této nedopsané formě nemohou ke čtenáři najít cestu. Alespoň ke mně ji nenašly.
Začínám tedy u kočárových koní a mrzím se, že báseň potom není delší, prokreslenější, propracovanější... no, kdovícoještě bych nedokázala chtít :)
Jé, dík, Luiso - alespoň vím, kde na sobě začít pracovat - že nějaká část dokáže vytvořit obraz. Zkusím se zamyslet, proč ten začátek nefunguje ...ta druhá část je fakt jiná, melodičtější a zřetelnější (alespoň pro mě) zkusím si pro sebe ještě opracovat -moc díky za dokop
Představ si, já si dneska zapsala poznámku o klapkách kočárových koní a ty je tu máš...někdy je to zvláštní. Někdy mám pocit, že jsme jako oni a příroda otevírá a zavírá za nás...ne my...
hltavý čtenář co brodí chodník
levou
i pravou tváří
To jsem přesně já...ale představuju si, co kdyby, zuby polykám mimoděk, při chůzi... :)
A tak děkuju za počtení.
Jsi milá:) Tahle je hodně kostrbatá, ale jsou tam místa, z kterých se mi ježí samet na klapkách - i teď:)
Na strach nic nemám ... :( někdy ho mám sama, zvládneš - každý krok
Já mám ty kostrbatý nejraději, bývaj pravdivý. Tak jako bystrý lesní potok, který se vyhýbá kamenům a zurčí pořád jinak...nemám ráda volně plynoucí, líný řeky
bez řeči... :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
