Moc děkuju, Jaroslave, není dokonalá, jako všechno, co tvořím - přesně vím, kde to táhne, ale víc s tím v tuhle chvíli neudělám. Jsem moc ráda, že je to alespoň trochu čitelný:)
Díky, Zuzi, moc mě těší že upoutala i tvé malířské oko:) Mám radost, z každého, kdo si u mě najde kousek i pro sebe. Díky za odezvu - vím aspoň, že to není úplně špatné:)
Kdysi jsem viděl film od Bélly Tarra - Turínský kůň.
Možná jsem to kdysi psal ale budiž, opakování se neztratí.
Film byl naprosto bez smysluplného děje, černobílá, většinou výjevy z jakési vesnice na venkově, mizerné počasí, dvě a půl hodiny, téměř žádné dialogy ani komentář, nic. Děsné dlouhé (třeba i minutu) chtělo se mi spát, ale nakonec se jednalo o mimořádně silný zážitek, kdy jsem byl nucen děj hledat v sobě než aby mi ho dílo naservírovalo. To byla cenná zkušenost především pro poezii, kdy bývá význam skryt a třeba i k nenalezení. Zároveň mi tím byla nabídnuta užitečná berle jak přistupovat k dílům (a nenaštvat se), když mi právě nespíná co si myslím, že by spínat mělo.
Podobně i zde se hýbu zvědavě. Nebývá to důležité, ale v některých textech Vladimíra Holana jsem dřív nalezl něco podobného: kostrbatý rytmus, hutný jazyk, na pomezí lyriky. Ty si ovšem navíc neulehčuješ práci v rýmech, to se ne vždy vidí.
:)) jj, rýmovačky mi vždycky šly - narozdíl od poezie. Nevím, proč pořád zabředám do nečitelna, snažím se malovat tlustou fixou - a stejně vyjde jen bludiště:) Jsou to jen obrazy, které mě napdly, když jsem se podívala z okna - podzim ... a všechno, co v tu chvíli chtělo ven:)
Každopádně moc dík, Egone, za obšírný komentář i s hlubokým pohledem, jak se asi tak může čtenář cítit, při čtení divného textu. Největší radost mám, žes neusnul - supr! :) Holan se asi právě převrátil nebo trochu přesypal ... ale letmé přirovnání mi drbe kožich:)
Přemýšlím, že tvůj komentář je možná zábavnější, než vlastní text -
Tieto obrazy nasledujú po sebe, až sa scelia do krátkeho filmu. A nezáleží predsa na dĺžke, ale na obsahu. U Teba dokonca na melódii, ktorá pridáva na hodnote zážitku.
Básnička děkuje (já si v pozadí metám radostné kozelce :)
taky sem se tudlevá pokusil ten kozelec metnout -
dobrý, no, se sestřičkou sem si tykal hned po zákroku,
doktor ono (asi pro něj až příliš žoviální) seznámení nijak zvlášť nekvitoval,
ale přesto mám neustoupitelnej dojem z výrazu našeho zdravotnictví -
dvě, tři básničky, a ti lapiduši sou vaší páteři hnedle a až k neuvěření blíž
:)) Jaroslave, nesmíš mi hned všechno věřit, kdyby se mi podařilo přehodit nohy přes hlavu, tutově si zlomím vaz - na druhou stranu - zkusit se má všechno. A když to náhodou přežiješ - tak ještě jednou!:) Nemít tohle nadšení, skončil by člověk s veršotepem hned po první publikaci ... A pak ještě jednou ... :) Někdy bych si ty kozelce věřila.
Taky si myslím, že poezie má blízko ke zdravotnictví - léčí. Někdy si přečtu báseň a moc se směju. Někdy víc, když ji uveřejním :)
Marto, udělalas mi radost, že básničku takhle vnímáš - je to trošku divadelní představení s králíkem :) Ale zároveň to, jak podzim podvědomě cítím - jestli na tebe dýchlo krhavo ze strnišť, tak super! Děkuju za odezvu, a za zanechaný otisk pocitu:) Píšeš plasticky - úplně jsem tě viděla ... :D
já začnu nejsilnějším obrazem pro mě - a to je "z vlasů křik pojďme pálit" - tam mi velmi intenzivně vyvstává jemná dlouhá hříva levitující v ohromný kouli kolem hlavy. čarodějný vlasy.
tály, tři stopy od rána,
má to říz - a ne jeden, tohle mě baví žít, fakt že jo, tohle je dekadence mého sklanatého gusta, dekadence vyvedená k virtuozitě slova, k virtuozitě pocitu, odtažitosti od vlastního vnímání dekadence..
palec na to :) že budu rýt člověkem v hlíně, jak jen to půjde, brzy.
Jsem ráda, když bys i jen místy viděla ve slovech to, co já. Tadys trefila, vidím ji hodně podobně, jen ty vlasy spíš divoký žíně:) Děkuju, Virtuozita neee, někdy mi připadá, že tluču do klavíru a občas to zazní. A občas praskne struna. Tady to vydržel. Ale i tak mám moc hezkej pocit, něco takovýho číst (tebe, pochopitelně ...:) Na druhou stranu mi nepomáháš - bojim se, že zas něco napíšu
virtuozita míněná ve vztahu k tý dekadenci - já nevím přesně, co jsi chtěla v tom mít, ale já to čtu rastrem přesně těch zkušeností, o kterých se dá psát, jak je člověk únavou, vztahem ke svýmu lidství, vztahem k ubohosti lidství obecně a titěrnosti existence vůbec,jk je u dna, jak se z toho propíjí/probíjí ven, jak nad tím láme hůl- tak píšou mnozí a je to prokleté a nikdy to nezanikne, tenhle "směr".
jenomže tady (a to považuju za virtuozitu zejména vnímání a schopnosti odstupu) TY jako autor tasíš meč a kromě toho, že mně osobně jdeš naproti směrem k sounáležitosti s přírodou, tak se v tom nerejpeš nebabráš, ale stínáš vjemy a dáváš i to prostý řešení,v závěru. Spát. Projít to a zavřít.
jen piš. hej pro mě klidně do krve :) s citem, ale nelítostně ;) ahoooj!
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
