Už jsem ji někde komentovala, ale čert to vem, ať alespoň víš, že to vidím pořád stejně.
Oslovuje mě ta první strofa - asi pro ty kousavé psy nebo pro to smýkání - líbí se mi, jak si hraješ se slovy.
Ta druhá už mě táhne někam, kde se mi nelíbí - nemám ráda požár na skládce - nemůžu si pomoct, prostě ji vidím a cítím :) Já vím, žes tohle asi nenapsala ... na druhou stranu, báseň cosi vyvolává, což je dobře ... jen mi připadá že nedrží myšlenkou úplně pohromadě. Ale jen můj názor - vezmi si z něj, co potřebuješ.
Ta první strofka je pro mě hodně dobrá. Tu si vždycky ráda přečtu - i několikrát:)
lawender, je od tebe hezké, že ses ještě jednou stavila u mne po Noční...díky. V současné době asi nedovedu s tou druhou strofou něco kloudného udělat, aspoň jsem změnila tu Horu křížů na horou křížovou. Tak se jmenuje...a ty kříže, které o nočních v práci míjím a vnímám, nechci nahradit. Zápach skládky mne nenapadl, je vidět, jak je to s mojí a tvojí fantazií...díky mockrát!
Jardo, díky za inspiraci, máš zase pravdu s tím -ým - em. Jinak ale vznikly současně během několika minut /a to je asi špatně/. Díky, budu křesat křesadlem pohádkovým andersenovským...
Já se nemůžu dostat přes to mrtvé moře. Nepoužíváš verzály, takže mi okamžitě vyskočí na mysl jam ha Melach a vlastně i druhý verš tuto představu drží i když posouvá čtenáře spíš k Šafářovu dvorečku (nemíněno hanlivě, psáno z první). No, nejspíš je to má chyba. Totiž koupala ses někdy v Mrtvém moři? Třeba jo. Ale pro mě to byla hlavně poprvé nesmírně srandovní záležitost. Ta hustota kapaliny dělá věci!Vím, že předkládáš posmutnělou lyriku v obrazech v přeneseném slova smyslu, ale nesedí mi to. I když vidím ty smečky divokých, hladových psů pobíhajících v ulicích Jeruzalému ve snaze najít něco k snědku mezi odpadky. A dokážu si i představit, že celá věc může vyústit na Křížové hoře, třeba v Hanušovické vrchovině, avšak ty první dva verše jsou mimo. Přičemž bych řekla, že jinak není zbytek textu k zahození. Jednoduše první vykročení mi zhroutilo celou báseň.
Díky moc za tvé dojmy. mrtvé moře znamená přeneseně mé pracoviště, kde sloužím pouze noční směny, lepší hospic s 74 seniory. Více slov asi netřeba, možná jsem to nevystihla...optimističtěji neumím.
Ne, Goro, neměla jsem pochyb, že jde o noční v souvislosti s nějakým podobným zaměstnáním. Já si jen dovoluji namítnout, že v mých očích první dva verše nemohou zaznít a pro ně pak je problém zbytek kvůli osobní zkušenosti.Jinak je mi naprosto jasný, že to není optimisticky laděná báseň. Jen namítám, že použitá přirovnání nemohou být v mých očích přesná, případně zcela zavádějící. To ovšem nesouvisí s tím, jak toho mohou vidět jiní, potažmo Ty sama.Na druhou stranu, ač poslední léta pracuji v sociální oblasti s mentálně postiženými osobami, hospic si zase nedovedu představit já. Vím, že poeta obecně hovoří mnohdy o osobních věcech a zachází mnohdy velmi hluboko, mnohdy hlouběji, než by se domníval...tohle je pouze text. Pro čtenáře nejprve pouze text. Osobním se pro čtenáře může nebo nemusí stát následně po přečtení. To je to, o čem se zde snažím, pravděpodobně dost neohrabanou cestou.
Když píšu o něčem všeobecném, tedy verše, je to povrchní, asi hlouběji dokážu psát jen o sobě - to mi připomíná tvorbu dajakbola...přes sebe dokáže protáhnout celý svět jako ten velbloud uchem jehly...mistrovsky.
Rozumím, co chceš říct...a děkuju za tvůj čas. Raději budu na Poetikonu jen číst. Pětadevadesát procent textů by nemělo vůbec vzniknout, slyšela jsem někde, a ty mé jistě mezi oněch pět procent nepatří.
No, Goro, tady jsme všichni na pár výjimek amatérští básnílci, anebo básníci v uvozovkách, to je jedno. Možná to tak působí za celek, že často mluvíme k druhým příliš přímo. Avšak já to cejtim tak, že je to dobře. Klidně si kramfleky obuj pevně. A z komentů si nedělej hlavu. Otevřenej čtenář, přístupnej říct alespoň zrnko pravdy, jak si text u něj stojí, je to nejlepší, co na litwebech vůbec může autor dostat. Vezmi to jako další level v pohledech na věc. Fakt. Vůbec o nic nejde.:)
začátečník se mezi pokročilými necítí jistý v kramflecích
tady sme si všichni rovni, Goro, ať to zní jak chce,
a komentář k dílku tu je ponejvíc osobním názorem, než kritikou -
pokročilí ve čtení jinejch autorů, v psaní?
třeba jo, a třeba taky jen možná...
i komentář, kterej se neposlouchá moc dobře, právě otevírá
pozici tý druhý strany, která je pro každýho autora tak důležitá,
a je jen na Tobě, jestli pro Tebe bude bernou mincí a jestli pokývneš,
nebo zmuchláš minitor
Jardo, já ještě ne...
Přímost mi nevadí, naopak...jen nemám ráda pocit, že jsem nenapravitelný nemehlo...některým radám a komentářům nerozumím a sama nedávám "kritiky" na úrovni, na jakou jste tady zvyklí.
Jestli vezmete moje neumětelská hodnocení s nadhledem, možná se ještě odvážím:-) Díky!
po noční koupeli v mrtvém moři
tak napůl živá soli smývám
Pre mňa krásne dvojveršie, Gora.
Koľko mŕtvych morí v sebe nosíme a koľkokrát sa v nich kúpeme spoveďou(moje sú vždy neskorovečerné, alebo nočné), či už sebe samému, alebo Bohu - to je môj prvý obraz a je úplne v súlade s realitou.
Ten druhý - slanosť mŕtvehio mora - slzy, prehodnocovanie, úprimnosť, niekedy aj sebaľútosť, ale to všetko patrí k uvedomovaniu si...
Myslím, že je Tvoja najlepšia báseň tu, teda pre mňa určite, naozaj sa ma dotkla. A nielen obsahom, ale aj melódiou. Živá - smývam - jemný, nenásilný rým. Rovnako psú - neskousnu.
pekne, Gora
usilovne odháňam obraz Mŕtveho mora a ostávam pri mori mŕtvom
ako píše Miriam, občas v sebe cítime mŕtvosť, akoby sme už ďalej nemohli
slzy pot slanosť
poznáme to
i ten plameň, ktorým sa pokúšame prehorieť k životu
som milo prekvapená tvojim textom, vďak
Já také děkuju, Marto. Ty pocity vyvěrají ze zdání nehybného světa, plného slz /pacientů/ a potu /personálu/.
Pracuji pouze v noci, o to depresivnější...díky moc.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
