Nejdřív jsem si přečetla psaní a pak se podívala, kdo píše. Ale bylo to už v tu chvíli v celku jedno:) Tohle na mě mluví hodně, a jak to do mě mluví, tak to zní.
Líbí se mi (moc) jak v textu kloužeš, chytám sotva hadí ocásek a většinou ani to ne - jen stopu, je zřetelná, jdu po ní.
Některý místa jsou fakt kouzelný -
z jedné tmy
držel se pohár
z druhého pilastru upíjel had
nahlas
německou poezii
a
byla noc z jedné tmy
s hady a jablky
(nevím proč jsem napoprvé přehodila - noc byla - ale nelogicky mi připadalo příjemnější - no neumím to vysvětlit:)
Byl den, a byla noc (Šiktanc)
a já se podvědomě těším na atmosféru, až zastaví mě jeden z veršů
s obočím nahoře: „Hele ne, ty vole, tady seš jinde, tyhle kusy se nenapodobujou,
ty můžou jen inspirovat, přece...“,
což nic nemění na tom, že se pořád cejtim docela přichystaně.
Prdlajs. Jenom zdání.
Děje se tu o dost sofistikovaněji, a já se poněkolikátý vracím
(dvakrát to bylo) docela nasranej, že se nedostanu bez pitvoření
se po gůglu do fragmentů a pasáží, abych zhltnul bez mezinapití se...
nu což, otevřu si bránu bran, a vstoupím upravenou stezkou,
nepřipraven, však s ušima dokořán...
odpusť mi
záhadu ze stromů v zahradě
byla noc z jedné tmy
Nevím, jestli to dokážeš vnímat stejně, ale pokud jde o mě, kdyby se přehodilo na noc byla z jedné tmy, musel by se verš rozfrázovat jinak, a to na:
noc byla
z jedné tmy
kdežto
byla noc z jedné tmy je z jednoho kusu látky. I vzhledem k obsahu.
Když se řekne - byla noc. Nekladeš další otázky. Má to za sebou tečku. Kdežto když poznamenáš noc byla...vytváří pomlku a podvědomě se ptáš jaká. Tedy pokud jde o mé chápání věcí. :)
Díky za připsané slovo. A myslíš, že by ses dokázala na text podívat i kritickým okem? Jen takový pokus. Rozpitvat, rozdrobit, najít nějakou nedokonalost? Tedy stačí docela ve smyslu vjem a Ty.
Pilastr a tiára za to mohou.Já vím, no. Ale zase je to změna obohacující slovní zásobu.:)
Tak, a teď mi prosím řekni. Tvé uctívané ucho, jak slyší rozdíly v rytmickém kontextu, v melodiích? Jak se přenáší do vnímání Tvého vědomí ty přechody? Nevadí? Anebo se skřípání po tabuli může rozbít o sem tam zvuk vyladěnější? Ty víš, že nepíšu vázanej, ale zvuky jsou důležitý, což je i vědecky prokázáno.
A co třeba pilastr a tiára? Pokud neznáš význam slov, evokujou ta slova něco sama o sobě?
píšeš v poslední době bombový věci :-)
náhodný rým "čelem - cele" dobrý, mám ráda to občasné vyšperkování...
jediná věc, kterou bych vytkla, je závěr...
pro mne jen "nahé bohyně"...zbytek je dotlačený...
palcuju .-)
Smi normálně vyrazila dech:)
Poprvé narážím na někoho, kdo dokáže tak přesně a výstižně vysvětlit, jak seskládání slov projektuje obrazy, vytváří atmosféru. Super, moc díky:)
Jinak souhlasím - ty to máš v pořádku, proto ti ty verše tak pěkně plynou a dělají, co mají. V mých básních to hrká, nakusuju a nedopovídám:) Třeba se časem dopracuju k tak jemnému vnímání slov a práci s nimi. A nebo taky ne:D Ono to musí být částečně odpánaboha.
A teď si připadám jak blbka, jak tady mávám ocáskem a plazím jazyk:))) Ale napsat jsem to musela, protožes mi vyrazila dech.
Dám si na tebe pozor. Budu vnímat každé slovo, které a jak napíšeš. Veliká poklona a už mlčím, čtu.
Vor, je zajímavé, jak to na Tebe působí. Totiž pro nahé bohyně na lvu byly napsány tyto řádky. Pro ně jsem to psala. To, co stojí na konci, bylo na začátku.Takže můžeš mít pravdu, stojí samostatně. Dobrý postřeh. Díky.:)
Law:
Na začátku jsi psala, že sis nejdřív přečetla text, až potom autora. Někdy mě nemusíš poznat, nemám svůj styl, jak by se tak řeklo. Proč to vnáším. Potom jsi řekla:ty to máš v pořádku a že ve Tvých textech to hrká. Blbost! Vždycky je to v pořádku, nebo to hrká v určitou chvíli určitého vhledu a nic není neměnný. Při vlastní interpretaci textu člověka ovlivňuje tolik věcí!
A bacha si dej, to jasný. Taky se musim sledovat.:D
A propó, možná kdyby sis chtěla udělat čas na plánovaný sraz u Vorony v Praze, byla bys dozajista skvělým přírůstkem do našich debat nejen o poezii. Kromě toho, že lze na místě obdivovat malířské umění Vorony, lze usurpovat i Jarkovu získanou znalost o přijatelnějším rytmickém ladění ve vázaným verši, jak já směle říkám křížovku nebo piškvorky. No a jiné věci.
To že se snažím nejdřív přečíst text a potom hledat autora dělám kvůli tomu, abych se nenechala ovlivnit tím, co už jsem od daného autora četla. I ti nejhorší občas napíšou něco, co mě chytí, a ti nejlepší něco, nad čím zvlním obočí:) TAK jsem myslela. Ještě tě nemám načtenou, tak ani nepoznám, jestli se od sebe odlišuješ nebo ne:))
Že tě budu sledovat ... píšeš zajímavě, nechci si nechat uniknout - ale máš spoustu textů už publikovaných, tak mám nad čím přemýšlet a co kutat:)
Moc díky za pozvání, ne, že by mě nelákalo poznat lidi ke slovům a nabrat nějaké to moudro i sobně, ale jsem děsný introvert (i když to tak přes monitor nevypadá:)), zábava v reálu se mnou moc není - po půlhodině usneš a do třičtvrtěhodiny i ti se sirkama v očích:D Ale jestli pozvání nepřehodnotíš po tomhle komentáři - budu se přemlouvat. Děkuju:)
předěly mi dosti výrazně propojujou hlasitost přednesu, když střídáš naléhavost
s přenesením se k (možná) pokoře i ztišením a pootočením
tváře k rameni, tak mi tu...,
ke skřípotu ke mně nic, leda že bys mi to přečetla úplně jinak,
než se mi v textu nabízí, což si nemyslím -
sme tu stejně
tiára, ha, prvně cos k tunice, a ani indicie mě nevedly blíž bohům,
a pilastr ke kandelábru, takže tady asi o dost blíž
obohacení slovní zásoby sice kvituju, leč v mým věku sou,
co se paměti, dvě nová slova téměř jistě uložena jen
na úkor jinejch tří, doposud zdárně utkvělých :)
Když se řekne - byla noc. Nekladeš další otázky. Má to za sebou tečku. Kdežto když poznamenáš noc byla...vytváří pomlku a podvědomě se ptáš jaká.
tady (v básni) ano, v mluvené, či obecně v textu použité přímé řeči,
může být samozřejmě jinak:
vyšetřující: „Myslím, že tenkrát byl den...“
vyšetřovaný: „Ne, pane vyšetřovateli, byla noc.“
vyšetřující: „Myslím, že lžete.“
vyšetřovaný: „Že lžu? Byla noc, sakra! Noc byla!“
Samozřejmě máš pravdu, Jaroslave, přednes a intonace může zvrátit celý význam básně :) ale myslím si, že nejdůležitější je, jak jsou slova naskládána opticky, jak tvoří obraz - většinu básní hodnotíme očima ... Indigo má pravdu, jsou to nepatrné nuance, které rozhodují, jestli se k básni jako čtenář ještě vrátím:)
... ale jen že rozumím - ono rozebírat báseň jekolikrát těžší než ji napsat :)
silný text, In
strhol ma kamsi k Jánovým Zjaveniam (a tie som nikdy nevedela uspokojivo čítať)
má ohromne tajomnú až mystickú či preklaitu atmosféru (čosi také tam cítim)
Myslím, že mi někdo konečně vysvětlil prvotní hřích. Jistě se shodneme na tom, že to nikdo neumí lépe než Hieronymus Bosch, dodnes to nechápu.
A teď, uprostřed zbožnění, se pokusím o rouhání, třeba je báseň přeci jen lidská.
Jak si to ale pročítám, nechám to na jindy, až se mi nebudou automaticky zavírat oči tím křehkým trnutím.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
