Původně jsem text přečetla v komentáři pod Luisiným dílem. Poslední čtyři verše mě nadchly natolik, že jsem Tě musela požádat o vložení.
Kde začít. Ideálně od začátku.
zvolna
proudím v mracích dnes
i v podzemí
tma obemkne a vezme směry
zamíchá kroky
nedohmatám
tichnu
Ta zvláštní krkolomnost stavby slov mě nutí rušit jejich současnou stavbu.
zvolna proudím v mracích
dnes
i v podzemí
tma (za)míchá kroky
obemkne
a vezme směry
Blbý. Protože dle tvého projevu se ty mraky jmenují dnes. Stejně tak, když tma vezme směry. Chvíli jsem dumala nad tím, jak je to myšleno. Teď je mi zřejmé, že odstraní, scizí, smaže cesty i cíle. Jenže mě tam ty směry, to jak zní v hudbě a výrazem zároveň, nesedí. Nesedí přesně. Nesedí tak, abych je mohla přijmout bez boje. Tehdy mi pomáhá odejmout předponu u zamíchá. To mě zas nutí dopřát jednu milejší slabiku verši se směry. Jenže ať tam strčím cokoli, vždy na mě verš křičí, řekni to jinak! Je to nepřesný. Jako by se vyjadřovalo dítě ukazováčkem a útržkovitě. No, nejsme mi na poli poezie doposud nevyjádřenými dětmi?
nedohmatám
tichnu
v oceán vichru kolem korun
netřeba další léto kořenům
kořeny živnou od kotníků níž
což lelkům ve vlasech
sotva vysvětlíš
Nedohmatám, tichnu má větší údernost bez meziřádku. Přesto je to kombinace, která je vždy po ruce v (a)matérštině. To už tu stokrát jinak bylo!. A přece si nejsem jistá, zda jen v mé mysli.
Další verše si čtu takhle:
v oceán vichru kolem korun
netřeba další léto kořenům
kořeny živnou
od kotníků níž
to lelkům ve vlasech
sotva vysvětlíš
A tady padám ve svém vnitřním vnímání na kolena. To je pro mě zpráva o moudrým úžasu.Díkypanebože.
Ta věc se žádá K dopracování. V mnoha ohledech. Dej jí víc času, prostoru, uvolnění, inteligence, účasti, součásti, vhledu.Zvlášté pak první polovině textu. Dovol mu prodýchnout čistě a doslovně vysloveně.
Odpusť mi, zda náhodou vzniknul dojem poučování anebo myšlenka, že čtenář chce pracovat za autora. Ani jedno nebylo tím cílem. Jestli tak nedostatečnou vysloveností, o které tu...
Ne! Takhle se mě báseň dotkla. Takhle se ve mně chtěla zanechat.Tohle ode mne žádala. Ne, nutila mě k tomu! Potutelně se vtírala do mozku i jinam, ze snahy zanítit se ve mně. A to se stalo. Tedy obecně by to měl být živý text, který zasáhnul. Mě ano.
Líbí se mi :) Sekám se jen úplně malinko na "nedohmatám" a "oceán vichru", ale zas až tak mi to nevadí. Ale jsem jen nenáročný čtenář, co si odnese svoje vždycky. Když je co:) Děkuju
jarku - praveze mi prijde, ze jinak nez vazbou "v ocean" to moc rict nejde : tichnu, az je ze me "jen" ocean vichru kolem korun, a zaroven tichnu do nej. Je v tom oboji a ted mi rekni, jak jinak!? :) ja jako proudici a ja jako stojici...a jako paradox celistvosti..a.
ten zacatek, tu vytku snad chapu...trochu mi to v tom cuka..viiim..no. Zatim bylo tak. Jestli dohmatam dal, poslu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
