Egon Sirka si už opět zatrhl ohmataný strup. V územním plánu totiž je, co být nemá a Egon tak freneticky ťuká myší do mapy, měl by zavřít pusu.
Na vesnici o dvě sta kilometrů jinde staré báby v autobuse tlachají.
O tom, že nejsou v obchodě vejce a jedna z nich tak nemůže buchtou uklidnit vnuka, kterého vychovatelé ve škole trápí a vnuk kouše. Zatím co její manžel už standardně chrní, ona že zvládne posekat fůru dřívího a v čem že jezdí ten jejich soused Ajsman.
To ovšem vůbec nezajímá prastarý buk, který už třetí století drží bobříka mlčení kdesi v pralese Bukačka. Z hlediska věčnosti je mrtvý i on.
Když se suchý led zalije vřelou vodou v dušičkové hlavě dýně, nadělá v mžiku z karnevalu osudový danse macabre.
Lom Bílina je naopak nejnižší místo státu, hned po propasti Macocha. V Macoše je navíc život: živoucí jelení jazyky, zelené jako puškvorcový čaj.
Když se mluví o krajinném rázu nebo krajině kulturní, je nutné první dobrou obsadit Popelínem, to dá rozum. Kdo ví, zda jeho chodníky jsou stále počárané slovy stárnoucích básníků.
Egon si promne víčka, územní plán už vypadá opět k světu.
V mezidobí si kocour Masaryk hřeje své útočiště pod postelí.
Má oči jako had a ocas jako zrádnost lstivé šelmy.
Ví o tobě, čtenáři.
od Egon Sirka
dne 08.11.2017 23:56 ·
5 Komentářů ·
266x čteno ·
Nádherná úvodní věta, která rozvíjí souvislé vyprávění bez čtenářovy námahy. A tady si čtenář příjemné lebedí ve vytyčeném prostoru pozoruhodného vhledu a souvislostí. První třetina textu mi čímsi připomněla Jirotkova Saturnina. Ne, že by šlo o humor. Nýbrž o úhel, ve kterém je vidno jinak,přičemž by člověk řekl, že se jedná o samozřejmost. Ale není tomu tak.
:) Větu: ... Když se suchý led zalije vřelou vodou v z dušičkové hlavě dýně, ... myslíš vážně? Jestli ano, ještě se zamyslím - nedokážu si správně poskládat - ale třeba to tak má být:) Co já vím o psaní blogů a vlastně psaní ... :)
Jinak mě hodně bavilo, že není psáno napřímo, musím si představovat, dohledávat, hrát si. To můžu. Možná bych trošku dotáhla interpunkci, teda, kdybych to psala já :) Ty nemusíš - některé věty pak dostávají veselejší kabátek ... "uklidnit vnuka, kterého vychovatelé ve škole trápí a vnuk kouše." :)))
Stylistický cvičení. Třeba se mi podaří můj blogový svéráz postavit srozumitelně.
Přelom století, vlastně není důvod nedomnívat, že právě dnes je ta skutečná belle époque.
Myslím, že mi tam jedno písmenko omylem zůstalo
vodou v z dušičkové
s tím vnukem nekecám půl slova, tak jsem to zapsal, skoro bych se na tu vesnici přestěhoval, kocourkov na slovo vzatý !
Pravda, že se to Jirotkovi podobat může, jednou bych v textu rád uměl dobře načrtnout skutečnou tíži, třeba jen v pozadí. Tady je to něco jiného, inu. Jenom, se přiznám, musím tyhle stylistický cvičení jednak dělat častěji a druhak nejít ven s každým druhým. To je ta radost ze psaní, byly doby (doby byly), kdy jsem se měsíce tvorby textu nedotknul. Ale zase jsem se (poté, co jsem přežil zrádný sedmadvacátý rok) začal učit hrát na klavír. Stupnice, akordy... ale to už odbíhám.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
