Vlastně jsou mi docela cizí přání vlídných odchodů a skonů s úsměvy.
Těžko si dovedu představit vážnější situaci než skon. Snad už jen ten hromadný. Podobně těžko se smižuji s účtováním ve smyslu (v rámu)
nějaké hry. Snad pokud se jedná o plášť či berlu před tou ohromnou tíží.
strohost výrazu je mi tu blízká
není to tak troch samozřejmost? Znepokojuje čtenáře (je) strohost výrazu? Vidím to stejně, je někdo proti ?
lawenderr, Ty seš mi vůbec dost šikovná básnířka, se mi zdá...takže na moje komenty si ještě počkáš :) učím se Tě, ok? a že je mně ctí, tady kolem. Žes tu.
Mě to moc baví, vám psát k dílům, ale jsem tak pitomě rozebíravá v hlavě, že na to prostě nenacházím prostor, poslední dobou.
Mně nebaví napsat jen kousek, když je toho ve mně k tomu hodně a vím, že to jde popsat.
Tak napíšu k tomu aspoň něco - že by mi vyhovovalo, kdyby ty verše klidně byly delší - třeba
než prostor přepůlí šach – mat,
nebo
než prostor přepůlí
šach – mat sklapne mě jako hrací desku,
že to na mě působí trochu jako umělá gradace, která tam je i sama bez nutnosti dramatizovat
každý
slovo
sobě
samo :)
někdy mi moc připadá, že by měl autor mít odvahu napsat krátkej text, kterej bude na první pohled krátkej. Prostě dát na talíř to vysoký vědomí toho, že je to obsahově tak úplný, že to vůbec nepotřebuje víc řádek, než absolutní minimum.
heej a Egon, Egon, Egon arriba - tohle prostě na poetikonu prostě prostě miluju. Na to se dá spolehnout. Perfektní vstup.
nevím sice úplně přesně na co se vlastně ptáš v posledním řádku, ale strohost výrazu zvlášť při tomto tématu je pro mýho čtenáře rozhodně znepokojivá..a jsem za jedno, že v takto položeném přinejmenším drobné znepokojení ze strany autora, záměrné znepokojení čtenáře, podotýkám, je na místě.
Egone:) chápu a rozumím, ALE - z mé strany to není jen hra se slovy, já to tak fakt mám, že celý život je hra a smrt jen přechod na jiný level - třeba. A smrt bolí bolí bolí - v hlavě. Smrt je strach a klid proti sobě. Smrt je těžká a lehká zároveň. Smrt se nedá popsat:) když jsi ji prožil málo nebo vůbec. Vlastně si to píšu pro sebe o sobě - tak rozumím, že se neztotožňuješ. A je to tak asi správně - děkuju, že se neztotožňuješ - umožňuje mi to o sobě přemýšlet.
cvrčko, mám moc ráda tvoje komentáře - protože jsou to vlastně skorobásně:) každý - slovo - sobě - samo ... když budu psát každý slovo sobě samo, tak už mě nebude vůbec nikdo číst :D Já miluju krátký básničky, kdy jen pozice pár slov proti sobě nebo spolu vyvolá celý příběh, bouřku v hlavě, úžas - taková slova nosím pak v hlavě dlouho dlouho. Tak to bych chtěla umět:) Jsem obdivovatel slovních spojení a zvuku, který vyvolávají - ale sama to neumím vytvořit, tak se jen pokouším ... tady by šlo asi ještě zkrátit, ale bavilo mě si s tématem pohrát - že smrt je výš než bolest, je až tam, kde žádná bolest není - nebo tak něco:) Správně říkáš - velké téma.
Děkuju, že si myslíš, že jsem básnířka, to hřeje - ale na druhou stranu mi tovůbec nepomáhá :D
jo, právěže nedávat každý slovo sobě samo, ale uzemnit se k prosté větě v jednom řádku. Ale - tohle je něco, co nevycucáme nikdo z paty, asi...taky se k tomu propisuju a taky mi to nejde a nejde a nejde - ale takhle jako čtenář, to mám jasno, to jo :)
Právěže když je toho víc na jednom řádku, vypadá to v důsledku kratší
a nebát se toho, že to tím pádem bude míň, to je podle mého už vyšší rozměr psaní. Takže k tomu chtěl můj koment.
Obecně mě rozsekávání na dvojsloví jako čtenáře obvykle sejří podobně jako zarovnání textu doprostřed :)))
pokud v tom nepřečtu velký opodstatnění, přijde mi často na efekt.
No, ale taky že báseň/text je alchymie dvou mozků, takže neříkám, že Ty, pouze že Ty se mnou :)
Ale pomáhá, protože to nestojí samo o sobě, ale říkám k tomu i to, kudy ke mně. hm?
Díky že mluvíš!!
Law, odteď se asi budu bát...průvanu, aby nefouk a tak:-) Povedla se , jako většina tvých - umíš rozvinout chytrou myšlenku poeticky, takže jsi básník, to je jasné...
Smrt také úlevná...přesto bych měla strach, zejména o svá zvířata, takže je musím dochovat...
jo, takhle tys to myslela, cvrčko, ... že moc sekám - :)) Už jsem pochopila, někdy se tak kochám slovy, že nedohledávám význam.
Máš pravdu, asi by se dalo graficky lépe a zřetelněji pro čtenáře - to je moje věčná bolístka:) Jo, zamyslelas mě. Asi je to fakt blbě znázorněné, nedala jsem slova tam, kde by jim bylo dobře:) ... teď to vidím.Děkuju. Zkusím to překopat.
Goro, neboj - protože bát se je k ničemu:) Co přijde, přijde. Já myšlenky rozvíjet moc neumím, přepadají mě jen obrazy a většinou nevím úplně přesně, co si s nima počít. Tak je napíšu:) Náš problém je, že se moc staráme, co bude - stejně pak přijde něcoúplně jiného. Na život ani na smrt se nikdy pořádně nepřipravíš - a děkuju, že si taky myslíš, že jsem básník.
Tak prvně je mi tady zvláštní použitá interpunkce v souvislostech frázování. To mi vůbec nesedí. A potom. První tři verše jsou skvělým vstupem, následně jsi sice obrazově nadprůměrná, ale dle mýho vnímání nedovyslovená. Domnívám se, žes měla zůstat buď u hudby, anebo u hry. Ne však u hry v přeneseném slova smyslu.
Tohle je pro mě velmi divná část:
než prostor přepůlí
šach – mat,
sklapne mě jako hrací desku,
… tak příště!
Tak jasně. Přechod z jedné dimenze do druhé šach-mat (i když si to tak za sebe nemohu ani náhodou představovat).
Formulovalas to tak, že než! bude šach-mat sklapne tě jako hrací desku (pravděpodobně ten utržený tón). Proč. Nezní mi to v posloupnosti logicky, nebo co. Zavíráš hrací desku ještě před vyvrcholením hry.
strohost výrazu
Pánové dovolte, co znamená strohost ve výrazu v tomto případě? Co tím míníte?
no, Inko, pokud já mluvím o strohosti výrazu,
mluvím současně o schopnosti textu zaujmout
bez vzletných přirovnání, bez slovních omalovánek,
nebo k líbivosti cílený ukecanosti obratů (v poezii) -
jen naznačit, a nechat pracovat, nehltit slova
tam, kde písmena ještě sama doznívaj,
dopisujou, jak mi právě přijde v mnou citovaným
:) Indigo, jj, vyhmátla jsi nejslabší místo naprosto neomylně - už cvrčka mě dovedla, že budu muset trochu upravit. Děkuju vám oběma, sama bych to asi nechala být, když vím, co do textu a jak vkládám - ale chytly jste mě za ucho, že takhle ne:)) - uvidím, jestli básničku zlomím, myslím, že jo, tuhle jsem vůbec neupravovala, tak tam je prostor ...
Ale logiku text má!
... průvan foukne, pak se tón utrhne a průvan přepůlí prostor s lakonickým šach-mat (Šach-mat jsem asi taky měla dát kurzívou nebo velkým Š - ale kurzívu už mám na konci a nechtěla jsem, aby se hlasy pomíchaly ... prostě masakr, jako vždycky - ode mě :) Asi tak ... ale v tom textu se fakt těžko hledá (je matoucí:)
Jé děkuju, Zuzko - umíš potěšit. Není dokonalá ale mám radost, že tě ta trocha kostrbatosti neodradila. Nejvíc mě těší, že ses těšila ... :D To je parádní pocit! Děkuju.
Podobne ako Zuzka, rada som tu a vôbec v Tvojej tvorbe nevidím kostrbatosť. Píšeš ladne a s citom. A zdá sa mi, že máš podobnú úchylku ako ja - skladať si z rýmov vlastný rytmus. :)
:) téhle jsem moc nepomáhala, ta šla z hlavy prakticky sama - snad proto ten ne úplně symetrický rytmus - nedůslednost v dějové lince tam je, ale děkuju, Miriam, žes neviděla. :) Supr, máme stejný rytmus! :D
Jo, to mi připadá spravedlivé - když nevěřit na smrt, tak ani na život ... ono to asi ani jinak nejde:)) Zamyslels mě - děkuju. Ta pocitová vě mně poskakuje a tleská
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
