A se mnou to nic nedělá. A vážně chci s předloženým spolupracovat. Vidím ta písmena, čtu obrazy a dokonce i rozumím. Jenže to se mnou ani nehne. Natož bych slyšela melodii. Na mě působí spíš nedovyvinutě. Navíc ve druhé strofě vidím nějakou významovou nesrovnalost, možná i pro rozfrázování...
byť koráb v mori života
pomaly plávať ním
zdá se mi ta kombinace slov podivně zaklesnutá. Snad pro jeden zvukový záchvěv s konečným veršem? Nevím.
A protože vím, že mé komentáře nemusí přidat na náladě, vezmi jak přichází a zachovej si víru.
Ďakujem Vám všetkým za odozvu a dovysvetlím.
Takto som začínala a náhodne mi ju dnes jedna soc. sieť pripomenula. Prepáčte, ale strašne som bola zvedavá čo na ňu tunajšie publikum(lebo sama som sa pri čítaní usmievala).
Dnes mi jasné koľko sladkosti, a naivity v nej je, preto to zaradenie.
Ale zároveň mi pripomenula aká silná je viera a že niekedy je úplne jedno v akom čase a akou formou. :)
Víc se mi líbí první strofka - že je to přesně ten pocit, neurčitá šmouha snu, co se za námi táhne dnem, a ta obava aby nám ji úporně snaživá realita nevyčistila:) Mám to taky tak. Přeslazenost mi tu ani nevadí. Byl to sen jak med - jiné se neumí tak táhnout. Ta druhá o korábech a moři už mě tak nevzala, možná je to tím, že sama píšu o korábech a mořích častěc, než bych chtěla:) Ber to ale jen jako můj pocit. Ale už jen pro něj jsem si četla tu první víckrát ...
Hej, také nakopnutie samej seba a že v tých snoch lietam aj dnes.:)
Iba zapisujem trochu inak, aj keď tá naivita je často citeľná.
Ale zvykla som si, je mojou súčasťou, to dieťa je myslím v každom z nás iba mu asi častejšie povoľujem uzdu. :)
V lyrice je všechno pravda, není námitky. I kdyby bylo všechno přesně naopak, nejde s tím nesouhlasit. Možná, kdyby bylo napsáno vázaným, tak zazní lépe.
Je to skoro jako nějaká mantra, kterou mohu libovolně opakovat do nekonečna. Haré kršna, hare kršna, kršna kršna.....
Si ma pobavil s tou mantrou,Egon, ale v podstate možno aj bola v tej dobe takou vlastnou modlitbou. Viazaný príliš zväzuje a ja mám pri ňom pocit neslobody.
Pútnik
Nafúkal si mi závej do vlasov,
odkráčal do zeme zasľúbenej.
Cesta stínala hlávky kosatcov
a ja som cítila, že ma je menej.
joj,"kompas života" a potom ešte aj "koráb v mori života" a "oáza kvetov"
trošku by som úspornejšie používala genitívne metafory
(nič proti nim všeobecne ale na krátkom úseku je ich tu dosť)
..a teraz prečítala komentáre i ten tvoj, Miriam a už to nechám tak
;)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
