Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - vázaný verš » je to tak dávno
je to tak dávno



propiju koření 

hned potom kleště, a
kdoví co pak…
                     snad

v slabinách se mi
(ostruhou po ní)
rozvíří bez výhrad
               vůně     krev koní

- - -


                              Tenkrát,

                                             tam     v slaměném poli
                              hlasití v mlčení splavili hlínu
                                               i vítr s ní vstal
                              pšenici nečistou chlebem jak solí
                              ohnul až k městu -
                                                      tlí opodál



                              a já...

                              spal v znaku
                                              (souvrať návětrné)
                              že dřívím   travám stár
                              že hlas mi málem sípá, trne
                              a z rozekřiklých plání

                             jen hlad a chlad
                                                 a tónů cár


- - - 

 
je to tak dávno, co slyšel jsem podzim
(do sněhů březí)

              tak vyprávět...


Komentáře
03.12.2017 12:59 Egon Sirka
avatar Tady už to slyším na plný pecky, už za třetí strofou jsem věděl, odkud vítr vane. Text rozsekaný do ostrých hrotů, vyslovitelný jen pro našince. Zámlka jedna vedle druhé je snad už nepostradatelnou výšivkou tvého rukopisu, podobně jako dozvuk posledních slov. A pak je tady ta obletovaná strohost textu. Editoři redaktorů jsou proti tomuto žabaři (jak se říká), není tam snad o znak víc než být musí. Rozmáchlost slova ti není vlastní, ale stejně bych si rád přečetl něco takovýho, kdy slovem nešetříš. I kdyby ti chlupy nad zápěstím měli vzpříčením vstávat.
A nakonec nemůžu nezmínit to, jak zaklínáš svoje texty do bezčasí. Dalo by se říct nadčasovosti, ale ten text zůstává na místě.
Jako bys v součastnosti hleděl daleko zpět a tam budoval skanzen.
03.12.2017 16:15 Gora
avatar Četla jsem tvé verše, pod okny domu lázeňského městečka projel kočár s koňmi, lepší kulisu jsem si nemohla přát...
Styl vypravěče je přesvědčivý...na souvrať neuléhej - nastydneš...
03.12.2017 17:15 lawenderr
avatar Máš tam pár moc pěkných míst - nejvíc jsou pro mě asi ta, co nedáváš zadarmo:) Takže inspirativní, kam až se dají slova dožmoulat. Do dokonalosti:)
03.12.2017 21:10 lawenderr
avatar PS: Ještě musím dodat, že se čte omoho líp nahlas než očima. Jako bys vybral ty správné noty pro hudební nástroj:)
04.12.2017 06:44 Vorona
avatar včera jsem jen přelítla a nestačila napsat...
tak já hned věděla odkud vítr vane, i když pořád čekám na ty filcky :D
krásnej kousek, po druhým čtení snad i dokonalej :-)
palcuju
04.12.2017 16:01 Indigo
avatar Potřebuju trochu víc času na komentář. Totiž abys věděl, že už jsem četla několikrát, jak to obvykle dělám než zapíšu vjem. Sem tady. Tak.
05.12.2017 06:17 Indigo
avatar Tvá technika se jeví až ražbou - mile bezpečná. Ovšem až poté, co se do textu několikrát nakupím, kvůli rozpoznávání souvislostí.

Tak se pokusím k otázce dosaženého vjemu. Propiju koření a potom kleště. Něco ostře vášnivého, něco důmyslně svírajícího život. To co má nejspíš jeden vždycky u sebe najít (aniž by možná chtěl).Anebo jen to co co zbývá, by člověk trochu cítil, že žije, když po stéblech sbíráš, že zažils cosi co nemařilo čas ani v náznaku, když přepočteš koňské síly. Aspoň že hlasití v mlčení splavili hlínu. Kdyby ne, nemůžeš říci, že pro samé poznávání už něco víš. Povýšils o díl obehrané slovní spojení. Pšenici nečistou chlebem a solí pokládám v protiklad hladu a chladu.To jsou pro mě následky dějů, které jsou dnes chápány jinak. Protože v mládí pro šťastný cval vteřin člověk ulomí a zčeše bez výhrad i rozmyslu. Je přece léto. Jenže to nejde jinak, v tom je ta krása. Spals v znaku, žes byl dřevo? :) Ne. Jen ses díval do nebe a teď už tehdejší trávy zestárly vzpomínkou. Zbyly tu ozvěny. Letokruhy. Kdyby roční období mělo více než čtvero do počtu, mělo by vždycky ztajené paměti. Asi že než chvíle proběhne, již je ztracena. Tomu si nechce básník zvykat.

Nehodí se, rozebírat podobné texty, jsou nejspíš dvojdomé, proto jen neomalené posezení, kde se šňůra slov zaklesla pro vlastnost duše.
06.12.2017 15:37 Jaroslav Vraj
avatar Egon:
...Dalo by se říct nadčasovosti, ale ten text zůstává na místě. Jako bys v součastnosti hleděl daleko zpět a tam budoval skanzen.

ano, něco podobnýho mi řek k jiný věci dali, hm...:)

Vorča:
...i když pořád čekám na ty filcky

takhle mimo kontext to zní skvěle :D ( jednou je nahodím :))

Zuzana:
precitla som na konci, celkom ako začiatok nejakej legendy o...(nechcem vnášať komerciu do tohto kúska priestoru, nehodí sa, no predsa)...vášni...

ano, možná i tak bylo v rámci osnovy míněno:)

Gora: to ne já, to ve strašáku vítr, že tam je nejlepší rozhled:)

lawenderr: ano, i ve slově se dá dohledat zvuk
...a díky za návrat:)

Indigo:
Spals v znaku, žes byl dřevo? :) Ne.


to on, a byl i dřevem, viz koment ke Goře :)

jasně, vysvětlením bych věc poslal jinam, ale Ty se umíš i bez něj,
i když třeba jen na chvíli, hodně přiblížit,
a navíc rozestavět v pochopení do dalších, souvisejících poloh...

a "nepsal" sem to já, já jen opisoval - a kdybych přiznal, že sem byl přece jen
na chvíli tím větrem?
co na tom... :):)


moc vám všem děkuju za těch "pár" slov -
opravdu
12.12.2017 16:02 Marta
avatar mám rada takýto spôsob frázovania a odsekávania strof veršov i slov
hlasití v mlčení splavili hlínu
krása, tu som si postála najdlhšie
čosi tragické mi v tých slovách
a k tomu tvoj hlas
je to podivné, no tvoj hlas mi v tvojich textoch zazneje, aj keď ho tam nedáš
16.12.2017 19:26 Miriam
avatar Vraciam sa sem už toľkýkrát, Jarek.
Jemná, nežná erotika a dokonca s hudobným doprovodom. To sa teda preciťuje keď vidíš, cítiš a počuješ.
A keby len vetrom si bol asi by to takto neznelo, ale spomienky tie vedia krásne rozleptať. :)

Myslím, že tu budem dosť často a samozrejme palec :)
17.12.2017 07:48 Jaroslav Vraj
avatar s poděkováním a úsměvem až k vám
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop