si napustím vaňu a ponorím sa
načisto
počujem svoj dych tlkot ešte i vlasy
ich vlnenie
potom sa mi sníva
ležím v hrobe
zvuky sú presne tie isté
kričím
bez toho aby som otvorila ústa a viem
nik nepočuje
krik ktorý ani nevychádza z hrdla
vynorím sa
nadýchnem
vydýchnem
som
najpodivnejsie je že keď sa mi ten sen opakuje
a on sa opakuje
mám pocit príjemného déjà vu
.
od Marta
dne 05.12.2017 21:26 ·
12 Komentářů ·
336x čteno ·
pro mě by klidně mohla končit - som - asi že nemám ráda deja vu a pak, to že se opakovává, už mám v názvu ... :) Ale potřebovala sis doříct, chápu:) Já jsem příliš velký minimalista:)) Zajímavá je ta představa potopení se -
najpodivnejsie je že keď sa mi ten sen opakuje
a on sa opakuje
mám pocit príjemného déjà vu
i v těch nejhorších snech si ne že neumíme,
respektive se spíš neodvážíme najít to pro nás lepší,
když projít si nenápadně, bez emocí hrůzou "čímkoliv"
je pro nás v alternativě sebereflexe i někdy snadnějším
řešením -
Právě u tohoto textu si uvědomuji, jak je důležité zařazení do kategorie. A dnes již možná lépe chápu Egonovo prosazení kategorie Blog.
Totiž pod volným veršem bych musela namítnout, že je to rozhodně fajn námět na báseň, přičemž vidím jen ten námět. Zvláště pak proto, že mám přečtený každý Tvůj text, cos vložila (toto je Tvé sto desáté dílo na Poetikonu).
Kdybys tedy vložila pod jinou hlavičkou, mohla bych k textu více po osobní stránce. Více ve smyslu člověk k člověku. Neboť zde nestojí samostatný text, kdy se vyjadřuji pouze k písmenu. Zde se vydává všanc slovo s pisatelem jakožto jeden organismus.
Tedy s ohledy na to, proč Poetikon nechce být jako jiné litweby, jestli mi teda rozumíš.
Blog, z angličtiny web log, má blíž k deníku, zápisníku bez větších formálních ambicí: básnických figur. Chtělo by to docela kuráž chtít rozeznat báseň od blogu čistě po stránce obsahové. Vlastně je forma to, o co v básni jde. Nemusí to být hned strofy jasné délky slabik, sylabotoniky a rýmu. Stačí přeci ty učebnicové stylistické prostředky, které se maturantům buší do palic: metafora, metonymie, oxymoron, synekdocha...
K textu jsem se nijak přímo nevyjadřoval, spíš to byl příspěvek do úvahy blog/báseň. Na druhou stranu jsem teoretik docela mizerný. Ne, že by moje pojetí blogu bylo žánrem samo o sobě, ale chápu ho trochu jinak než... no a to porovnání je otázka.
Do textu se mi vstupuje hůř, už snad dva roky jsem si nenapustil vanu.
Vlastně je forma to, o co v básni jde. Nemusí to být hned strofy jasné délky slabik, sylabotoniky a rýmu. Stačí přeci ty učebnicové stylistické prostředky, které se maturantům buší do palic: metafora, metonymie, oxymoron, synekdocha...
Podle mě to takhle nejde říct. Nejde přece obecně tvrdit, že pokud text obsahuje metaforu nebo oxymóron, nebo rým, je to báseň. Co by jsme pak tvrdili o některých reklamních sloganech? A další otázka, co jeden považuje za poezii. Poezie i báseň mají jistě své specifické znaky. Ale mně vlastně nešlo o nějaké zobecnění, jako o to, jak to vnímám já jakožto čtenář. Protože výše napsané řádky podle mě mají blíže k filozofické debatě mezi přáteli, než že by k básničce, kterou mohu posuzovat dle vlastního estetického vnímání s odstupem a jaksi bezprizorně samostatně. Jestli mi rozumíš.
Do textu se mi vstupuje hůř, už snad dva roky jsem si nenapustil vanu.
A to já jsem zase milovnice napuštěné (rozpuštěné) horké vany. Nedovedu si představit, že se dva roky pouze sprchuju.
takto:
law, pre mňa je jadro textu práve v tom závere
no, veru
vorona a gora, uchopili ste ten záver po svojom a môže byť, že do príjemna a ukľudnenia
jarek, zvýraznil si slovko "príjemného" a tak sa domnievam, že si sa priblížil k môjmu pocitu - údiv, že sen o pobyte v hrobe sa mi javí ako príjemné déjà vu..vďak za koment
Juraju, človek je ako kôň, znesie veľa ak vie, kam kráča..avšak ponáranie sa do vlastných hrobov vo mne vyvoláva skôr des znechutenie obavu a ďalšie nepríjemnoty od výmyslu sveta ;)
Indigo, možno máš pravdu a naozaj som mala vybrať inú kategóriu
predsalen si myslím, že v každom texte je nutné cítiť autora ako človeka a tak by mali byť osobné (text technicky na vysokej úrovni, v ktorom necítim osobu autora ma akosi necháva chladnou, či čo)
áno, Egon, ťažko rozlíšiť nielen blog a báseň, navyše je veľa kvalitných autorov (nechcem napísať, že starších), ktorí prevážnu časť svojej básnickej tvorby zaznamenali práve takým "blogovodenníkovým" štýlom a ja ich čítam rovnako rada ako poetické blogy
tak
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
