Číšník cvakl potřetí zapalovačem a nervózně se usmál.
„Pardon,“ řekl, vrátil pánev do vozíku a zmizel s ním zpět v kuchyni.
Muž za stolem rozpačitě pokrčil rameny.
„Na flambování miluji zejména ten neodbytný pocit přímého ohrožení divokým ohněm,“ špitla žena naproti němu a vzápětí oba hosté vybuchli osvobozující salvou smíchu.


„Chci do půl hodiny všechny z operační skupiny, včetně Banglese! Vytáhněte ho z vany, hampejzu, ze sudu s louhem, ale chci ho mít tady! Hned!“
Detektiv Shark schoval telefon zpátky do kapsy a rukou si uhladil pocuchané vlasy.
“ Vy tam!,“ zakřičel na uniformovaného policistu stojícího u dveří do restaurace. „Všem hostům, kteří tu ještě zůstali zkontrolovat totožnost, zapsat a zařídit ošetření!“
„Rozumím, pane. Ale není to zbytečné? Teď, když je „Big B.“ na cestě sem?“
„Nebuďte složitě moudrý a udělejte, co jsem vám řekl.“
„Rozkaz, pane!"
„Lawsonová, rád vás tu vidím,“ poslední slova detektiva Sharka patřila kolegyni, která právě vešla dveřmi z ulice.
Seržantka Danny Lawsonová byla zhmotněným snem každého muže ve sboru, velice krásná žena a vynikající partner. Jako většinou, byla oblečena v kostýmových kalhotách tmavé barvy, bílé halence konzervativního střihu s ledabyle ohrnutými rukávy do výše loktů, a na místě činu mezi prvními. Lehce nazrzlé vlasy měla vyčesány až na temeno hlavy. Tam sepnuty do téměř vulgárního culíku, což zajímavě kontrastovalo s elegantními brýlemi v její tváři a klidným výrazem medově hnědých očí. Usmála se na Sharka. Vždy se jí líbil a důvěřovala mu. Nikdy se jí, na rozdíl od ostatních kolegů ve sboru, nepokoušel ani náznakem dvořit. On a Bangles.
„Detektive?“ přiklekla k Sharkovi a dotkla se na uvítanou, jeho ramene.
„Vypadá to opět, na výbuch po bonmotu. Muž, žena, oba středního věku, manželé, milenci, kdo ví.? Víc nám ukáže snad až pitva. Podle struktury ostatků přišla exploze z místa, na kterém seděl on. Iniciátorem výbuchu tak byla s největší pravděpodobností žena. Jste prostě vtipnější“ uzavřel detektiv. Otočil hlavu ke kolegyni a rošťácky na ni mrknul pravým okem. Poté si sáhl do náprsní kapsy pro cigaretu.
„Vtipnější, hezčí, svědomitější a pořádkumilovnější.“ Usmála se Lawsonová. „ Od 1. 4. platí ve všech restauracích plošný zákaz kouření.“
Detektiv Shark se ušklíbl, ale cigaretu z kapsy nakonec přeci jen nevytáhl.
„Povolal jsem Banglese,“ řekl a nervozně si odkašlal.
„Proč, šéfe?“ u kořene nosu se seržantce objevila hluboká vráska.
„Chci ho tu mít. Tohle je už pátý případ, stále nejsme ani na dohled pravdě o těch explozích a starosta na mě tlačí. Musíme se pohnout. Všichni chtějí odpovědi. Jakékoliv. Půlka lidí ve městě se bojí účastnit veřejných akcí a do toho všechny ty články o naší neschopnosti.“
„Co já vím, poslední věc se kterou Bangles pohnul, bylo to loupežné přepadení v létě a můj osobní názor je ten, že jen proto, že v tom byl sám namočený. No uznejte. Skoro půl tuny porno šmejdu, šestnáct nafukovacích panen a sedm set devatenáct slevenek na Peep Show k Walterovi. Ne náhodou si pak až do podzimu všechna ta čuňata z operačního psala hodiny na sledovačkách dole u řeky, kde to ten němčour staví.“
„To jsou přeci jen trochu silná slova, nemyslíte?‘
„Omlouvám se, ale já toho chlapa prostě nesnáším.“ řekla Lawsonová, vstala a dlaněmi si urovnala pokrčené kalhoty.
Detektiv Shark vstal také.
„Půjdeme si promluvit s personálem. Poslední, kdo ten pár viděl pohromadě je zřejmě číšník. Donesl jim jídlo, měl problém se servisem. Když se ozval ten výbuch, byl na cestě zpět do kuchyně a teď je v šoku. Pokoušel jsem se ho již vyslechnout, ale nebylo to možné. Snad už bude lepší, sedí tam vzadu.
Venku se mezitím vydatně rozpršelo. Většina policistů z ulice před restaurací, se schovala do svých vozů, někteří z nich se vrátili na stanici. Ti co přeci jen museli zůstat pod širým nebem, měli teď na sobě žluté pláštěnky.

„Pablo Baltazar. Sem tady něco přes rok a musím říct, měli jsme tu různý věci. Oslavy profesních postupů, svatby, spolek filatelistů, ale že by nám tu někdo, někdy takhle strašně bouchnul, tak to je poprvé.“
„Rozumím.“ Detektiv Shark si tužkou cosi poznamenal do svého notesu a soustředěně stiskl rty.
„Zaznamenal jste příchod páru?“ Převzala aktivitu seržantka Lawsonová.
„Ano.“
„Přišlo Vám na něm něco podezřelého?“
„To si pište. Otevřely se dveře, máme tam zvoneček, lidem to připadá roztomilé, a jako první vešel muž.“
„Pokračujte.“
„No, a až po něm žena…“
„Takže?“ seržantka Lawsonová zpozorněla.
„Sem si řek, že zřejmě nepůjde o spolek filatelistů.“ Pablo Baltazar si strčil prostředníček pravé ruky do levého ucha a začal s ním zběsile kvedlat.
„Myslím,“ řekl detektiv Shark, že svědek ještě není zcela připraven. ‚Vyslechneme jej přeci jen později.“

Před restaurací zastavilo auto. Karl Bangles nebyl běžný typ policisty. Při většině sledovaček pozvolna usínal a zase se budil, vždy o něco méně soustředěný, než před chvilkou. A tak byť z duše nenáviděl dedukci, pro její složitost, brzy mu došlo, že je zcela zbytečné jít proti své přirozenosti. A tak po pár pokusech bojovat sám se sebou, spal jako špalek při každé podobné akci nejpozději do deseti minut.
Bylo mu čtyřicet devět. Dvakrát rozvedený, tři děti, spousta fotek. Napojený na podsvětí, jak pupeční šňůrou ke své již nežijící matce, vyšetřoval už pár let jen čas sám pro sebe.

„Danny, zlato, kdy už mi konečně ukážeš ty svoje krááásný kozy?“
„Tak ho tady máte! Zavírám sešit. Pevně věřím, že teď už se konečně pohneme dál.“ ušklíbla se seržantka Lawsonová, vytáhla z vlasů sponky a pevně je stiskla mezi zuby.
„To, abych si závistí nepřekousla jazyk, až to vybalíš, Big B.“
„No, no, no, ty seš dneska ale nějaká kousavá.“ usmál se Bangles a vytáhl z náprsní kapsy cigaretu.
„Nemáš oheň, kecko?“ mrkl na ní.
„Moc dobře víš, že nekouřím. Hnusí se mi to.“
Detektiv Shark se překvapeně podíval směrem k seržantce, ale hned se zase vrátil zpět.
„To je dost, že jdete, Banglesi. Zřejmě jde tady opět o „Bonmotáře“.
„Ale hovno.“ Ulevil si Bangles
„Pardon?“.
„Jak já to vidím, šla stará se starým na italskou pizzu, v den kdy pikolík nebyl zrovna ve svý kůži. Donesl jim možná nějakej šunt. Těžko říct, takhle nahonem. A pak už se jen cpali a cpali tim svinstvem, dokud jim nepraskly ty jejich blbý palice, ne?“
„Ale my tady pizzu neděláme, ani jsme nikdy nedělali?“ vracel se Pablo Baltazar pomalu zpět do kondice.
„A tohle je co?“ zvedl obočí Bangles
„Číšník, co oběti obsluhoval.“ Odvětil detektiv Shark.
„Takže je v tom nějakej číšník, skvělý. Takhle to řekněte novinářům a máte pokoj.“ Bangles konečně našel v jedné z kapes zapalovač a zažehnul si připravenou cigaretu.
Seržantka vytáhla sponky z úst.
„To je vše?“ zeptala se a podívala významně na Sharka. Pak vrátila pohled k Banglesovi.
„Jak?“
„Co jak?“
„Jak to bouchlo, co tu bouchlo. Nikde se nenašel ani kousek něčeho, co by připomínalo bombu.“
„Nikde se nenašel ani kousek bomby,“ zopakoval záměrně legračně přiškrceným hlasem Bangles. „Když něco bouchne, tak to bouchne. Rozletí, na tisíc střepů. Zítra zas něco bouchne někde jinde, a na střepiny ve zdech nachčijou psi, zlato. Mezitím se dokončí, otevře, nebo zavře, spousta jinejch věcí. Nejdůležitější ze všeho je, aby si lidi začali zase při chůzi vesele a hravě luskat prsty. Rozumíš? Čím dřív si nato zvyknou, tím líp. A ty se to taky nauč. Není to nic těžkého, hele.“ Bangles spojil palec s ukazovákem na pravé ruce, přenesl sílu do konečků prstů, a když už mu začaly oba rudnout, rychle jimi smýkl, každým na opačnou stranu. Ozvalo se hlasité prasknutí kloubu.
„Kurva!“ zařval bolestí.
Seržantka Lawsonová vybuchla salvou smíchu.
„Mám to dnes nějaký suchý, nebo co,“ řekl Bangles a rozkašlal se.

  od leporelos dne 11.12.2017 09:50 · 4 Komentářů · 303x čteno ·