Čtu nekonečny zástup bohů a už se mi nechce dal. Nerozumím tomu. Chyba bude asi u mě. Jenže v druhé sloce mě pořád nechávás na pochybách...co to vlastně má znamenat, proč by bohové měli kamenet a proč zrovna objimani by je mělo zachránit...a proč že je objimani proti jejich přirozenosti. Hmm. Asi jsem nijak nepomohla a dost možná to ostatní chápat budou. Já jsem trochu bezradna.
Začínáš divně - nekonečnem, člověk se na začátku nemá pořádně čeho chytit - :) Ale už druhá strofa mě zaujala, lapla jsem nit. Líbí se mi, jak přihrnuješ čtenáře k významu ze všech stran. Někdy bych chtěla vidět někoho, kdo se předběhnul ...
Zaujals:)
Na příběh je toho málo, k fantazii a představivosti po indiciích možná víc, nevím. Co mohu za sebe vidět: V utápění se do vlastních asociací, si zástup bohů představuji jako nad-lidi, které ze sebe lidé dokáží stvořit pro materialismus, úspěch, obdiv, uznání, cokoli v tom smyslu. Pro svá konání za účelem svého cíle, ztrácejí člověčinu, odtrhávají se ledově od života, od ostatních, ale proto, že vrána k vráně sedá, bohové jen sami sobě zůstávají. Proto ta objetí. Která na druhou stranu nejsou ničím jiným než nic neprojevujícím pouhým gestem. Nejspíš mi evokuje politiku. Ale může to být jakékoli prostředí bytostí, které jaksi mají dojem, že jsou něčím víc než druzí. A pak tu vidím touhu vypravěče stát se také někým výjimečným. Jak se to odvíjí, vypadá to na kruh, kde řada nezačíná ani nekončí a do něj sa možno iba predbehnúť, působí jako že rovnice nemá řešení. Víc toho nemám.
Na příběh je toho málo, k fantazii a představivosti po indiciích možná víc, nevím. Co mohu za sebe vidět: V utápění se do vlastních asociací, si zástup bohů představuji jako nad-lidi, které ze sebe lidé dokáží stvořit pro materialismus, úspěch, obdiv, uznání, cokoli v tom smyslu. Pro svá konání za účelem svého cíle, ztrácejí člověčinu, odtrhávají se ledově od života, od ostatních, ale proto, že vrána k vráně sedá, bohové jen sami sobě zůstávají. Proto ta objetí. Která na druhou stranu nejsou ničím jiným než nic neprojevujícím pouhým gestem. Nejspíš mi evokuje politiku. Ale může to být jakékoli prostředí bytostí, které jaksi mají dojem, že jsou něčím víc než druzí. A pak tu vidím touhu vypravěče stát se také někým výjimečným. Jak se to odvíjí, vypadá to na kruh, kde řada nezačíná ani nekončí a do něj sa možno iba predbehnúť, působí jako že rovnice nemá řešení. Víc toho nemám.
Branislav:
Vďaka za postrehy.
Som rád, ak ste si v tom niečo našli
Stínohra:
Čtu nekonečny zástup bohů a už se mi nechce dal. Nerozumím tomu. Chyba bude asi u mě. Jenže v druhé sloce mě pořád nechávás na pochybách...co to vlastně má znamenat, proč by bohové měli kamenet a proč zrovna objimani by je mělo zachránit...a proč že je objimani proti jejich přirozenosti. Hmm. Asi jsem nijak nepomohla a dost možná to ostatní chápat budou. Já jsem trochu bezradna.
Branislav:
Pokiaľ nie, určite nejde o "chybu" (Stinohra)
Je mi jasné, že tím pálím i do vlastního čela, ale ...
Lepo:
Tak zaprvé, nenapsal jsi velké I jako jedničku a za druhé to nechápu. Když chceš pálit do vlastního čela, řekni to nějak rovněji, než podél pěšinky k copu až za ucho.
neviem si s tým textom poradiť, Braňo
skúšam do role bohov dosadiť ľudí, čo sa bohmi cítia, no ani táto cesta napokon nie je mi uspokojivo schodná
akoby si text natoľko zhutnil, že nemožno doň vniknúť
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
