Též mi přijde že básníci nevinnost a mládí opěvují velice často. Já to nedělám - snad proto že co máš nehledáš a co nemáš nepovíš.
A proto jsem ráda, že tahle parketa není opuštěná a někdo si po ní tancuje své verše.
A proto mě právě tyto verše... nejvíc zraňují.
Protože co až já, co až já o tom všem jednou budu psát... jaký to bude? a jak moc budu lhát? jak moc říkat pravdu? a jak moc si to uvědomovat? Třeba to bude zítra... třeba za padesát let. Třeba nikdy. A Ty o tom píšeš. A já to čtu. A připadá mi to zvláštní a vlastně i krásné. Tak
Tak já už nevím, kolikrát jsem ten text četla. Dnes i včera.
Vadí mi ty nenapsané tečky za větou velké jak dům.
[quote][obutí trávou tak nevinne
sme nevedeli o svete/quote]
Slyšíš to?
No, celkově mám z textu takový vjem, že je ukrácen o melodii volbou slov, na druhou stranu některé obrazy, ovšem jen pro obrazy mě zase dost baví. Třeba ten sedmitečný prst, hlávka púpavy (to nemůžu česky, páč by to znělo blbě).:)
Pořád jako bys hledal tu optimální polohu pro vyslovení. Ale ono se řekne, řekni slovo, pokaždé zní jinak.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
