Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » Ešte mi neodíď
Ešte mi neodíď
Stále som tvoja Dvojka.

Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala sáčkom v ktorom mala zozbierané
kovové mince po hlave.
Bež si domov po okuliare,
takto hrozne nikdy nečítaš, kričala.

Otvoril si skôr
ako kľúče zaštrkotali v zámku
a ja nečakajúc že budeš doma
som tú bolesť rozpustila priamo na prahu.

Keď sme kráčali školskou záhradou
mala som pocit že stromy klonia koruny.
Akoby načúvali čo mi šepkáš:

Neboj, iba jej vysvetlím, že si moja jediná dcéra.


Dnes opäť sťažka dýchaš.
A ja mám strach, že sa rozplynieš.
Komentáře
22.01.2018 20:03 lawenderr
avatar Těžko se mi hledají slova do komentu, protože textu moc dobře rozumím, jen o tom nedokážu psát tak zpříma jako ty. Ty se nezašmodrcháváš, říkáš, co potřebuješ a já poslouchám. Vnímám jako vyprávění, jako povzdych někoho, kdo je je po okraj a bojí se, že přeteče. Taky se bojívám. A jsem ráda, že ten povzdych může být třeba i za mě.
23.01.2018 22:07 Gora
avatar Staré křivdy se mění v jizvy, snad rozumím, a dobře jsi vyjádřila ten pocit bezmoci, té Dvojky, Miriam.
23.01.2018 23:08 Miriam
avatar Ahoj, Mar.
Je nesmierne ťažké hľadieť na bolesť blízkeho a pritom mu nedokázať pomôcť. V tých chvíľach sa človeku vynárajú tie najsilnejšie spomienky.
Neviem to inak zapísať a asi som zámerne volila túto formu, pretože sa rozprávam s ním. Takto nejako by som mu to povedala keby som mohla, ale hovorím mu to úplne inak, pretože on predsa nemôže ucítiť môj strach.

Vďaka za pristavenie a vnímavosť.
23.01.2018 23:28 Miriam
avatar Nezostala jazva, iba spomienka na lásku a takú tú zdravú otcovskú bojovnosť.

Ďakujem, Gora, za slovo.
24.01.2018 10:19 Vorona
avatar nějak jsem zprvu nepochopila, ale po komentu a trochu vysvětlení,
tleskám, vyvolala ve mně pocity a to se vždy cení :-)
24.01.2018 12:59 Marta
avatar "..a ja nečakajúc že budeš doma
som tú bolesť rozpustila priamo na prahu."

toto najlepšie miesto textu
pre mňa
práve táto časť mi to posunula viac
od prózy k poézii
pekne, Miriam
24.01.2018 13:02 Luisa
avatar Krásně jsem se těmi obrazy prošla. Výborně!

Jenom to vysvětlení (kurzívou) mi tam tak nějak překáží, obešla bych se bez něj, stejně jako bez těch posledních dvou veršů.
Vysvětlení se mi tam nelíbí, protože básně beru jako něco, co by mělo zůstat nedořečeno. (A pak taky asi ve svém věku ještě nejsem s to docenit vztahy s rodičema, řekla bych.)

A poslední dva verše mi přijdou obsahově hodně těžké na jinak vcelku svěže plynoucí báseň.

Škoda, že kritika zabere víc než říct, že je něco dobrý. Protože hlavním sdělením bylo, že tohle dobrý je.
25.01.2018 18:15 Jaroslav Vraj
avatar
Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala sáčkom v ktorom mala zozbierané
kovové mince po hlave.

„v sáčku mala niečo zozbierané...,
aha, kovové mince po hlave“


rozestavění textu je mi trochu nerozumný,
když trčí tu
"kovové mince po hlave"
bere mi ve svý krkolomnosti na chvíli smysl tohle rozprostření slov,
když jak jen v bezvýznamnosti vytvořeno:

ako vtedy,
keď ma štrikovaná Meri vyšlahala sáčkom,
v ktorom mala zozbierané kovové mince,
po hlave...
Bež si domov po okuliare,
takto hrozne nikdy nečítaš,
kričala.


ten text má atributy prozaický malby,
tak proč ho lámat podobným způsobem k jinýmu vyznění

- - -

k úplnýmu pochopení tohoto textu mi tady jen těžko
(což samozřejmě není podstatou poezie),
ale v obrazech nabízíš spousty "řešení"
a tím i důvodů se pozastavit
25.01.2018 23:45 Miriam
avatar Voron, Marti, Lui, veľmi Vám ďakujem za pristavenie a slovo.

Lui, vieš, mala som pocit, že bez toho verša by čitateľ iba bezcieľne tápal a potom, tým veršom som chcela prepojiť minulosť a súčasnosť.
26.01.2018 00:15 Miriam
avatar Jarek, som veľmi rada, že si vypichol práve túto časť. Čakala som kto sa pri nej pristaví, pretože keď som robila úpravy stála som na tom mieste a premýšľala prečo som to takto zapísala, že ten slovosled nie je dobrý. Myslím, že som mala najskôr text napísaný takto:

Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala sáčkom v ktorom mala zozbierané
kovové mince priamo po hlave.

Potom som však slovo priamo použila v strofe nižšie a tým pádom ho z prvej vyhodila a uvažovala nad týmto:

Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala po hlave sáčkom,
v ktorom mala zozbierané kovové mince.

Tieto prozaickejšie veci sú pre mňa skôr cvičením. Ako a či vôbec.
Ďakujem ti, pán učiteľ. :))
26.01.2018 07:37 Vorona
avatar Miriam k výše citovanému do Jarka...
nebála bych se toho, dát to takhle

Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala sáčkom
v ktorom mala zozbierané kovové mince
po hlave.

taky jsem tam s tím původně trochu zápasila, myslela jsem na mince po hlave :-)
27.01.2018 14:37 Miriam
avatar Ja si to u seba samozrejme upravím. Tu ponechám kvôli komentárom.
Ešte raz Vám ďakujem. :)
28.01.2018 07:55 Indigo
avatar Pokud se slova umí poskládat tak, aby vzbuzovala ve čtenáři emoce a k tomu přiložit několik nevšedních obrazů, které dráždí a rozvíjí i jiný typ vjemů, je autor na dobré cestě. Řežim věrohodnosti je ale prioritní. Dobře.
02.02.2018 13:27 Miriam
avatar Vďaka Ti, Inka, za slovo. :)
17.03.2018 21:02 nebrec
foto tyhle pocitové básně umí ocenit ten, kdo něco podobné zažil.. pro mě top - děkuju
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop