Bylo by zajímavé zjistit, kolik koňských sil si muž ušetřil od počátku světa tím, že se držel zásady, že umývání nádobí a uklízení je přirozená práce ženy. (Thomas Browne)
Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala sáčkom v ktorom mala zozbierané
kovové mince po hlave.
Bež si domov po okuliare,
takto hrozne nikdy nečítaš, kričala.
Otvoril si skôr
ako kľúče zaštrkotali v zámku
a ja nečakajúc že budeš doma
som tú bolesť rozpustila priamo na prahu.
Keď sme kráčali školskou záhradou
mala som pocit že stromy klonia koruny.
Akoby načúvali čo mi šepkáš:
Neboj, iba jej vysvetlím, že si moja jediná dcéra.
Dnes opäť sťažka dýchaš.
A ja mám strach, že sa rozplynieš.
od Miriam
dne 21.01.2018 15:08 ·
15 Komentářů ·
487x čteno ·
Těžko se mi hledají slova do komentu, protože textu moc dobře rozumím, jen o tom nedokážu psát tak zpříma jako ty. Ty se nezašmodrcháváš, říkáš, co potřebuješ a já poslouchám. Vnímám jako vyprávění, jako povzdych někoho, kdo je je po okraj a bojí se, že přeteče. Taky se bojívám. A jsem ráda, že ten povzdych může být třeba i za mě.
Ahoj, Mar.
Je nesmierne ťažké hľadieť na bolesť blízkeho a pritom mu nedokázať pomôcť. V tých chvíľach sa človeku vynárajú tie najsilnejšie spomienky.
Neviem to inak zapísať a asi som zámerne volila túto formu, pretože sa rozprávam s ním. Takto nejako by som mu to povedala keby som mohla, ale hovorím mu to úplne inak, pretože on predsa nemôže ucítiť môj strach.
Jenom to vysvětlení (kurzívou) mi tam tak nějak překáží, obešla bych se bez něj, stejně jako bez těch posledních dvou veršů.
Vysvětlení se mi tam nelíbí, protože básně beru jako něco, co by mělo zůstat nedořečeno. (A pak taky asi ve svém věku ještě nejsem s to docenit vztahy s rodičema, řekla bych.)
A poslední dva verše mi přijdou obsahově hodně těžké na jinak vcelku svěže plynoucí báseň.
Škoda, že kritika zabere víc než říct, že je něco dobrý. Protože hlavním sdělením bylo, že tohle dobrý je.
Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala sáčkom v ktorom mala zozbierané
kovové mince po hlave.
„v sáčku mala niečo zozbierané...,
aha, kovové mince po hlave“
rozestavění textu je mi trochu nerozumný,
když trčí tu
"kovové mince po hlave"
bere mi ve svý krkolomnosti na chvíli smysl tohle rozprostření slov,
když jak jen v bezvýznamnosti vytvořeno:
ako vtedy,
keď ma štrikovaná Meri vyšlahala sáčkom,
v ktorom mala zozbierané kovové mince,
po hlave...
Bež si domov po okuliare,
takto hrozne nikdy nečítaš,
kričala.
ten text má atributy prozaický malby,
tak proč ho lámat podobným způsobem k jinýmu vyznění
- - -
k úplnýmu pochopení tohoto textu mi tady jen těžko
(což samozřejmě není podstatou poezie),
ale v obrazech nabízíš spousty "řešení"
a tím i důvodů se pozastavit
Jarek, som veľmi rada, že si vypichol práve túto časť. Čakala som kto sa pri nej pristaví, pretože keď som robila úpravy stála som na tom mieste a premýšľala prečo som to takto zapísala, že ten slovosled nie je dobrý. Myslím, že som mala najskôr text napísaný takto:
Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala sáčkom v ktorom mala zozbierané
kovové mince priamo po hlave.
Potom som však slovo priamo použila v strofe nižšie a tým pádom ho z prvej vyhodila a uvažovala nad týmto:
Ako vtedy, keď ma štrikovaná Meri
vyšlahala po hlave sáčkom,
v ktorom mala zozbierané kovové mince.
Tieto prozaickejšie veci sú pre mňa skôr cvičením. Ako a či vôbec.
Ďakujem ti, pán učiteľ. :))
Pokud se slova umí poskládat tak, aby vzbuzovala ve čtenáři emoce a k tomu přiložit několik nevšedních obrazů, které dráždí a rozvíjí i jiný typ vjemů, je autor na dobré cestě. Řežim věrohodnosti je ale prioritní. Dobře.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES