byli tam havrani a mrazivý kostel
chyběla jezera a hory tu byly nižší
než v tom snu
jenomže možná tu ta jezera jsou
a já je jen nevidím?
procházím snem
který se mi zdál snad před osmi lety
ve skutečnosti vypadá trochu jinak
než ve spánku
ale je to on
myslím že to poznám
aspoň ten záblesk nejistoty a hřejivé vlny klidu tam dole
to je příznačné pro tyhle situace
tohle je ten kacířský kostel o kterém se mi zdálo
trvalo mi osm let sem dojít
abych se mohla napít toho vína
co chutná jako borůvková šťáva
-- vlastně se divím, že tu nakonec stojím
protože to znamená
že jsem všechny křižovatky prošla
stejně podle plánu
a tak bych měla cítit klid
a snad částečně i rozhořčení
ale po dlouhé době
necítím nic co bych měla
zvu dál ten chlad
který mě prostupuje až mi mrznou ruce
a očima po dlouhé době
zase hladím domy
-- jsou mi blízké a známé
jako místa, která mi zůstala někde na sítnici srdce
(ať to zní jak to zní)
hledím do korun borovic
a něco ve mně se usmívá
je možné, že ještě umím mít ráda?
nesla jsem si to celou cestu
aniž bych si všimla?
beru za těžkou rezavou kliku
vstupuji dovnitř
dostávám chleba a víno
co chutná po borůvkách
a hned na prahu se ptám
jsem doma
anebo kdy budu
a co s tím vším co s sebou vláčím?
a pak se smějeme tomu,
že jsem začala přesně tak, jak ode mě čekal
otázkou
jenomže opravdové odpovědi
se neskládají ze slov
ale z událostí
malých černých teček
zasazených do osnovy
předznamenání i klíč jsme k nim dostali hned na začátku
všechno co se lze naučit
je způsob interpretace
jsem poutnice
vlasy mi padají do tváře
která mi pomalu rozmrzá
nedívám se do zrcadla
chybí tu stejně jako jezera a hory
jsem tam kde jsem
víc nevím
vždyť jestli něco platí pro sny
tak to, že jsou jako ten pohádkový
čertovský váček zlaťáků
všechny vyložíte na stůl
ještě několikrát zatřepete váčkem
abyste se ujistili
že jsou na stole všechny
a vždycky jeden chybí
(a přesto když zvážíte váček
váží opravdu jak všechny dohromady)
jinak řečeno
můžete ve snech číst jako v otevřené knize
a stejně vám zůstane pocit
že jste jak školák, který při slabikování zapomněl
o čem to všechno bylo
od Luisa
dne 25.02.2018 14:36 ·
3 Komentářů ·
199x čteno ·
asi nejpronikavější vjem mi tu, že si celej tenhle text
nakonec dokázala pro mě o dost "přívětivěji" shrnout
(ve svý podstatě poetiky sdělení) do posledních třech strof
Já nevím, no. O podobných textech si prostě nemůžu myslet, že je to poezie. Zamyšlení, úvaha, příběh členěný do jakoby veršových strof.
Obsahově je to pak věc, která je mi důvěrně známá, už se nad ní v životě nepozastavuji, prožila jsem již mockrát. Tím ovšem netvrdím, že by se o tom nedalo, nebo nemělo psát. Jen konstatuji.
A taky si myslím, že bys neměla vysvětlovat - viz. předposlední pasáž - v té části to neskutečně hrká, skřípe, kručí a brzdí předchozí plynulejší sdělení.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES