Moc se mě ptáš, Vorono, jako bys na mě valila všechny ty balvany, co jsou tu uchystané na celé lidstvo. Cítím se tak, že bych je měla teď na místě zodpovědět. A to neumím.
Ta prostřední strofa (vím, že je pro tebe důležitá) je pro mě jako čtenáře už jen řečnická ... ale, když si ji odmyslím - jo, za mne dobré čtení:)
PS: Na konci už si předstírám, že se neptáš:))) A nebo bych tam dala třeba ... a já se na oplátku ptám ... aby se uzavřelo. Ale to mi jen blesklo teď, jak to píšu.
Tvoje je dobrá.
není to tak jednoduché
obracet v sobě
zapomenuté hroby
a já se ptám
kdy to skončí
nikdy to neskončí, Věrko -
k uslyšení až příliš často takový ty kecy o tom,
jak na to jeden jednou přijde,
jak k odpovědím, řešením časem dospěje...,
spíš mívám někdy pocit, že s věkem těch pozeptávání se
(a těch k sobě nejvíc) přibejvá
skončí to v hrobě...
si představuju jak v sobě obracíš ty hroby a nakonec jako všichni skončíš v hrobě... je to představa morbidní, ale mám pocit, že jsi tuhle otázku položila až ironicky
báseň mě oslovila, otázky mě oslovují vždy pěkné
V první strofě řadíš slova poněkud zvláštně. Tady na vztažných zájmenech stojí závaží.Promiň, ale ta první strofa je podle mě celá blbě a nemám na mysli obsah.
No a teď jsem ještě zaujatá. Ne, takové otázky si nekladu, o to méně přemýšlím nad odpověďmi.
Jediné, co mi jinak a nejspíš z poetického hlediska zůstává ke zmínce, je předposlední strofa.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
