Je mi neskonale dobře, ale tělo si to vykládá po svém a já musím psát, že hůůůíííí.
Doma chováme divokého tygra, který se na nás vypouští dosud nezmapovaným mechanismem. Občas se vypouští i do lidu.
Sedativně na něj působí myši a LCD.
Chameleon (rozuměj rafinovaná chobotnice) se skoro nepostřehnutelnými chapadly pokouší uchvátit všechno. Všechno v našem světě. Všimnu si toho vždycky, až když už je příliš blízko a zbývá čas jen na paniku, studené sevření a hluboký nádech. Vylézá obvykle z počítačů, ale někdy taky, frajer zákeřná, přímo z hrudníku mně nejbližšího.
Panika, jestli chápete.
Úplně vzadu, někde mezi vrcholem drdolu a sedmým obratlem, mám rozlitou kaluž zředěné kyseliny. Poměrně nenápadně, zatím mimo fyzický prostor, užírá moje vnímání - nikdy nepřestává, i když ji občas snaživě utírám a ukolébávám sama sebe, že to stačí.
Nechápu přesně odkud přikapává, nebo kdo rozhodl, že to není voda.
Možná ale, že je to voda a já mám jen ten přikrčený postoj, vlastní každému neporozumění. Něco společného s odrazem představy zodpovědnosti v hladince olejové skvrny na asfaltu. Něco jako zlověstné PLOP mýdlové bubliny.
Tahle kyselina - máme se vlastně docela rády.
To chapadla, když na mě už hledí průsvitnou přísavkou z dlážděné podlahy a kůže iniciativně chladne v předtuše, chapadla utnout. Nebo aspoň rychle zadýchat prostůrek v límci, aspoň za hledím ať je mi teplo před bojem. Aspoň zdánlivě.
Který je dneska už zase den?
Už jsme dnes stepovali kolem rozpáleného kanálu? Hučí a já opravdu nevím, co si o něm mám myslet, tedy o tom, co skrývá, samozřejmě. V podstatě chápu, že ho potřebujeme a nemám proti němu nic zásadního, ba konkrétního, ale někdy opravdu zřetelně vidím svou jistotu, že stepování je ve skutečnosti velmi neefektivní způsob, jak se s ním vypořádat. Jenomže znáte kanály.
Když ho obložím starými novinami, existovat nepřestane.
Ještě k němu patří hydrant. S tím bych celkově vyšla poměrně snadno - nikam se nehýbe a údržba má jasné parametry, navíc to vypadá, že už brzy bude definitivně mimo provoz, ovšem ti dva drží basu. Poklop drží basu. Velmi ho podezřívám, že si za to může sám!
Na jídelním stole sedává krab a plete. Disponuje nedozírnou empatií, ale až vražednou střídmostí a úzkoprsou důsledností, pokud dojde na otázky hladce/obrace.
Kraken.
Paže se učí létat. Prsty tříbí pohyby. Hůl krouží mezi zářivkou a nádobím.
Teď už doopravdy.
.
od cvrcka
dne 27.02.2018 18:31 ·
8 Komentářů ·
293x čteno ·
strašně těžko se tady při čtení dokážu soustředit -
umím se, respektive musím v určitejch fázích pozastavit,
abych neztratil nit, a abych vzápětí řval: „a je tu kurva nějaká??“
asi je, ale ve svý klopotnosti chápání podobnejch textů
si neužívám onoho jako celku, víc jednotlivostí,
dořečení než souhrnu v osnově,
kterou se mi autorka téměř vydala všanc...
:) pravda je takova, ze mam v sobe hromadu, ke ktery se krouzivym pohybem s vidlemi priblizuji jen pomalu - pomoci napriklad tohoto DADA-surreal deniku. Mozna bude i pokracovani! Nahrazovat realitu bezohledne logikou necenzurovanymi obrazy shledavam terapeuticky ucinne :) a ctenarstvu se omlouvam :)
to ne, to určitě netřeba - zrovna tady je to jen mým jiným
sebráním provedení textu, což neznamená, že nerozumím
důvodům publikace podobnejch "hlavorukopisů" (v dobrým a záměrně),
vykřiklejch na papír bez příkras a téměř živočišně :)
Chvílemi mi připadá, že rozumím, a pak beznadějně vypadávám - chtěla bych se zachytit, ale těch uchopitelně pokračujících dějů je tam pro mě malinko - malinko bych potřebovala víc:) Já vím, nejde to. To nevadí, protože některé obrazy jsou vážně skvělé a zapamatovatelné. Pro mě inspirativní, kam až se dá - a kudy už se mi nechce. Toho nechce je tu naštěstí málo:) Bavíš - tou ukrutnou fantazií.
Kouzel/nické/né představení, které se mi četlo plynule jedním dechem a ani mne nezachvátila panika...snadno zapamatovatelný je pro mne ten dekl - až se budu na ulicích nějakému vyhýbat, vzpomenu na cvrčku a její text :-) vážně!
law tak mozna pokud se mi podari navazat, bude to pak opravdu pokracujici. Nebo to mozna jeste poupravim - tohle byla asi 40ti minutova necenzurovana improvizace..
Goro, ten kanal, to je fakt kazdodenni zalezitost! Ani ho nemusim potkat, ale porad huci! A uvedomuju si, ze stepovani je moje chyba, nikdo jiny kolem takhle neblbne. V tomhle smeru se tesim na DAdalsi sezeni u ctenaru-terapeutu :)
He. Já se orientuji velice dobře a troufám si říci, že rozumím. Zajímalo by mě, jaké bys psala texty, kdybys měla místo kluků doma tři holčičky. Měla bys tohle klukům přečíst před spaním, určitě to ocení.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
