dokud jsi neviděl anděla jak roztáčí
andělí ženu na svém předloktí
nemůžeš pochopit můj příběh
nemůžeš spatřit slunce zavěšené na třešni
nemůžeš si obout dívčí střevíčky
(k nim manšestrovou sukni)
a taky mi nemůžeš
dát pusu
(což je asi to jediný co tě teď zajímá, co?)
jmenoval se gabriel a všemu se smál
a to s tou andělí ženou
byla jen taková kratochvíle
jak si asi malé děti představují sex
o kterém v životě neslyšely
a mně bylo pět
když vlezeš do kredence
za pátým talířem je díra do nebe
neni to nějak pobožný
od toho tam maj kostel
prostě jako tady
ale jsou tam domy na oblacích a ti
dlouhovlasí křídlatí
a celé dny se smějí
a lítaj a pořád mají prázdniny
a pořádají na lukách
to svoje roztáčení
gabriel a gabriela
iks a iksovna
(což jsou zvláštní jména
ale já prostě milovala to písmeno)
a pak ten třetí anděl
bydlel až za skleněným tunelem
moc toho nenamluvil
měl černé vlasy vážný pohled
a já ho měla ze všech nejradši
protože on mi říkal jménem
a přesto
si dnes nevzpomínám
jak se jmenoval
možná to hlavní prostě vždycky zapomínám
znám jména jenom těch zlatovlasých
nevím kterého dne
nebe zmizelo
vím ale že předtím
přišla tam nahoru
bledá lidská žena
dnes bych byla ráda
kdyby mi jednoho dne nedošlo
co se mi vlastně tenkrát zdálo
protože
narozdíl od ní mně se to nikdy nepovedlo
dojít až tam
sundat si halenku a do zad si nechat
vytetovat křídla
na třešeň pověsit kabelku a
čau zlato
já jsem
jen ta za tímhle příběhem
lístky jsou na mě drahý
a na žádný hry
prostě nevěřim
ani na anděla
ani v zrcadlení pohádek
v reálném životě
ale bylo by krásný
moct tam znova přijít
usmát se
a do objetí dát tu
stejnou sílu
co jsme měli
prostě
jen my dva
od Luisa
dne 17.03.2018 21:21 ·
11 Komentářů ·
287x čteno ·
mám tyhle ukecaný ráda a pohádky vůbec. na začátku mi vyskočil potetovaný anděl, na předloktí andělku a když přihouříš oči, zahýbe se... pak se to krásně rozehrává a moc dobře čte... a v kredenci za pátým talířem... fajn
celkově prima věc
Mám úplně plné oči tvých písmenek - stačilo jen poodklopit ten pátej talíř - tyhle červí díry kamkoli jsou moc fajn, když se uměj napsat. Napsalas a chytlas mě:)
Snad jen dva postřehy - chtělo by se mi přehodit - zlato čau - nevím proč, snad kvůli melodi,i a konec bych chtěla víc zaříznutej nebo povolenej - ráda dělám na konci Ach:))) Ale to jsou jen takové malé octomilky, co mi zatancovaly před očima plnýma tvých písmenek. Ráda tě čtu:)
když vlezeš do kredence
za pátým talířem je díra do nebe
neni to nějak pobožný
od toho tam maj kostel
prostě jako tady
ano, včera sem se v nevůli dočíst nechyt,
(když úvod si pro mě nese stejný vyslovení, důležitost ((dílem postup, položení, význam slov)) jako závěr),
abych jindy (rozuměj dnes:)) vykročil s pouzavřením oka...
ale i kdybych se znovu dostal k jen o něco níž (k vejš citovanýmu),
nelitoval bych, Luiso
První dva řádky jsou čtenářstvu předloženy příliš přeexponovaně, jakkoli mohou být vnitřně pravdivé či prožité. Závěr je slabší.
A přemýšlím nad tím, jakkoli mám námitek vůči použitým prostředkům jako představení svého druhu poezie, jaké by to bylo, kdyby nikdo nic takového nepsal. Tuhle mezeru je třeba plnit. Děláš to dobře.
Díky za reakce In a Jarku a Vorčo a nebreč.
Díky Inčiné poznámce mám po šesti hodinách korektur a asi s třema ještě před sebou (jako nechtěla jsem si kazit Velikonoce, ale omylem jsem všem korektorům sdělila špatně datum uzávěrky - spletla jsem se o dva měsíce a tudíž to na mě dnes padlo :D) mám bilanční chvilku.
Takže.
Nedávno jsem zjistila, že můj nový pokojový spolubydlící je básník. Dokonce v Brně pořádá čtení. Neuvěřitelný. V návalu vzájemné sympatie jsme si dali výměnou přečíst básně a on mi řekl, že se mu fakt nelíbí, jak píšu. A úplně k věci mi to zkritizoval: že nepoužívám melodii slov, že nedbám na originalitu a přesah vyjádření, prostě si tak melu. Mě to strašně rozčílilo, protože jsem tušila, že na tom je dost pravdy. A pak mi došel asi i ten zbytek.
Došlo mi, že moje básně, ani kdybych se učila ještě třicet let psát, nebudou z těch, co se obyčejně vydávají v knížkách. Nemám tu melodii, originalitu, ani trpělivost. Můj jazyk je příliš všední a prostý, což se hodí zase v jiných útvarech - ale v poezii ne. Navíc už nejsem dostatečně nedisciplinovaná, abych mohla psát o tom, o čem jsem psala dřív, když jsem žila v rámci možností svý upjatý povahy aspoň trochu bohémskej život. Čím dál míň se bojím být divná a tak vyplouvají na povrch ty moje důchodcovský vlastnosti. A taky: vyjadřuju se mnoha jinými způsoby, než poezií - mám víc lidí, se kterýma si můžu povídat, dělám ruční práce, občas někdo chce abych mu namalovala svatební oznámení, taky si píšu ty svoje blogy a tak. Takže už to pro mě není tak důležitý. Ale současně prostě je, ale asi jiným způsobem. Potřebuju si ty svoje vykecávánky psát, protože pro mě je poezie důležitá. Je to taková řeka všedních dní. Bez ní bych byla někdo jinej.
A tak jsem strašně vděčná za to, že jsem vás ještě neunudila k smrti, i když se moje vyjadřovací způsoby moc nemění. A moc ráda sem chodím a čtu vás, byť vždy nemám energii komentovat. Dík.
Došlo mi, že moje básně, ani kdybych se učila ještě třicet let psát, nebudou z těch, co se obyčejně vydávají v knížkách. Nemám tu melodii, originalitu, ani trpělivost. Můj jazyk je příliš všední a prostý...
no a co? kterejm z nás se tak stane, co knížek se...
uhnula-li bys, umřel by i kus poetikonu,
a právě i kus poezie v něm
Ale současně prostě je, ale asi jiným způsobem. Potřebuju si ty svoje vykecávánky psát, protože pro mě je poezie důležitá. Je to taková řeka všedních dní. Bez ní bych byla někdo jinej.
Za to jsem moc ráda.
No, a přemýšlím o tom, co výše ty a Jarek. Přemýšlím o tom, proč já někde něco pletu ze slov a vydávám to za poezii. A nemůžu nějak najít relevantní důvod, kromě toho, že mě to asi baví. A co člověka baví, o to projevuje zájem. O co má člověk zájem, to ho naplňuje. Co člověka plní, tím žije a troufám si říci - dobře žije, protože koná něco, co je individualitě přirozené.
A jestli jsem někdy chtěla psát do knížek? Možná v pubertě. Někdy se to stane samo. Protože si Tě někdo někdy třeba všimne. Ale obyčejně to není masa. Ale ani masa přikyvujících čtenářů nebo kritiků není záruka kvalitní poezie. Protože mně už se to stalo. Protože vzali mi nějaký básně a někam je dali. Ale vůbec nic to nezměnilo. Teda ve mně, nebo v názoru na to, co je dobrá poezie, nebo co je moje poezie.
No, a ta druhá věc je, že klidně můžeš psát do knížek. A to jenom proto, že to chceš. Stačí se rozhodnout. To je celá věda.
A moje komenty pod díly?
Ježiš, jako by to něco významného znamenalo. Tak jedině pro mě. Že mi dovolíte Vás přečíst, že mi dáte možnost o Vaší tvorbě přemýšlet. Že ustojíte moje rýpání a hnípání ve věcech a o věcech, o kterých jinak nikdo nemluví nahlas. Protože, to co píšete/píšeme, je šeptání. Šeptání na měsíc. Šeptání bohům.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
