Vítejte na POETIKONU

mám nahou tvář
co ona sama

samostatně tu, takže prvně stavím si i tak,
jen mi pak ona osamocenost sdělení
nevyvolává hlubšího významu, v uchopení přesahu (he...)
se sice děje o něco víc

v řeči
podle toho kdo - ke komu
a o čem hovoří
k jinému ve mně

...však rozostřením ve způsobu rozestavění slov
jsem téměř na počátku, respektive čekám na nádech

proti nim svůj pevný štít
bez tajemství vůli

bez tajemství vůli, hmmm...,
přestože vím, že jinej třeba rozebere do obsáhlý úvahy,
sem asi nastavenej jinak, protože mi tohle spojení
fakt nezobrazuje (i když třeba nemělo) nic zásadního

neumím si užít, abych tak...

a trvám
trvám křehce
v praktické příčetnosti dneška

gró věci, možná, teda dneska a tady,
který téměř "neposedně" tvaruje text
k básni

- -

jsi virtuóz vzpřímené chůze
a máš podobu
i vlastní nebezpečný tvar...

o skolióze nevím, aspoň ne o tý, co se fyzickýho
(na pohled) nebo duševního tvaru toho slova týká -
jsi ten, kdo nepohrdne maskou Sokrata, ale současně
se pod ni neukryje jen tak z plezíru

(a vím, že blog)

25.05.2018 09:13

Vorona

tady vidím pár dobrých záblesků pro mne
ale ve finále jsi mi blíž v jiných tvých dílech :)

25.05.2018 10:00

Dobrá už na první přečtení - žádná enigma, jen spousta prostoru k zamyšlení. Nejvíc mě dostalo ...

mám nahou tvář
co ona sama

v řeči
podle toho kdo - ke komu
a o čem hovoří
k jinému ve mně ...

jo.

25.05.2018 10:16

Díky za připsání.
Zajímavé, jak všichni vytěsňujete závěr, tj. gró celé věci.

25.05.2018 10:18

v masce Sokrata po objevu duše
když ruce
ani moc nezmocňují pravdu

mám nahou tvář
co ona sama

tak až teď vidím, že sama druhá část (i o kus dál)
je pod maskou - tak hlavně že vo ní mluvim, žejo...

je to kus, kterej se nedá obejít napoprvý

25.05.2018 10:22

Zajímavé, jak všichni vytěsňujete závěr, tj. gró celé věci.

nevytěsňuju, jen pocit, že sem už četl,
i když třeba trochu jinak -
tady mi právě on (závěr) asi i proto přijde mělčí předchozího,
a i když završuje, svým způsobem víc přirozeně očekávanej,
než překvapující

25.05.2018 13:11

Vorona

jo, ten závěr...nevytěsňuji, ano je výrazný svým způsobem
zprvu jsem si říkala, že je dobrý, no dávala jsem tomu prostor
a nakonec jsem usoudila, že na mne působí trochu strojeně, bohužel

25.05.2018 19:13

:) konec je tu pro mě takovým doběhem sdělovaného, je to hezké, ale nenaskakuje mi nic, co už by mi předtím nenaskočilo - jen se vezu s tím vlakem, na konci to cinkne, hele, výhybka - ale kam , kolej tu končí, vysupovat :) Trochu kašpařím, ale v podstatě je to to, co mi běží hlavou. - a ten zadek se mi tam zdá takový opuštěný, čekala bych, že tu holost ještě něčím přebiješ, než to uklidníš ... ale to už na mě čeká sofistikovaný atrophó, který mě příjemně dovede - k té výhybce.

Asi je to na mě moc kultivované, jsem stále trochu nahrbený neandrtálec - od poezie vždycky čekám ránu. Nebo bonbón:) Tys mi ho slíbila :D

28.05.2018 06:07

Jarek: Ano. Není to bůhvíjaký objev - mluvení za chůze. To zvládne každé dítě, které se ze čtyř postaví na dvě a začne žvatlat.

Vorčo: No, co už. Vnímáš to tak, tudíž to musí být z Tvého pohledu pravda.

Law: Tady vypravěč není slovní artista. Ještě je tak drzý, že mluví za celé lidské pokolení. Navíc ignoruje výraz posvátna, jak v poezii, tak v životě člověka. I když právě obojí spadá pod jedno.

28.05.2018 18:51

Vorona

Inko, máme svoje pravdy, co pravdy pro druhého být nemusí
nikomu ji necpu a vlastně ani sobě
jsou to spíš pohledy než pravdy, to co člověk vnímá z děl :))

28.05.2018 18:59

Ano. Není to bůhvíjaký objev - mluvení za chůze. To zvládne každé dítě, které se ze čtyř postaví na dvě a začne žvatlat.

oceňuju onu špetku ironie, do který teď dílo kumuluješ, ale stavíš tak komentář
k zjednodušujícímu, snad víc osobnímu sebrání,
když tam pod ním (pod textem) nebylo zas tak úplně jednoduchý
popsat to svý...

(a myslím, že to víš:))

29.05.2018 07:57

Vorčo, jasně. Nic nenamítám. Vždyť víš.

Jarku, šmarjá, tak já nevím. Asi jsem zapomněla, jak jsou ta okénka citlivá.:)

30.05.2018 20:57

:)) to je to mé zlehčování ... ale doufám, že víš, jaxem myslela:) Pro mě je atrakce zas úplně všechno, nu což, ráda jsem se sklouzla

31.05.2018 22:51

citlivá necitlivá...
kdo píše neobyčejný texty,
dostává mnohdy obyčejnejch alternativ pojmutí

01.06.2018 15:32

Obyčejnej, neobyčejnej... spíš z obyčeje odsát tlaku co za obličejem.
Je to lepší než tlachat o počasí.

Alternativy pojmutí... všechny za to stojí. Líp je, když si protiřečí, nebo stojí z jiných stran, a nejsou vztahovačná. Vědomí subjektivity je jedna věc, vědomí jinejch možností, další.

01.06.2018 17:28

dyk já vim, bez debat...

(...a že tady asi po půl roce prší:))

01.06.2018 17:35

Gora

Četla jsem, Inko, několikrát, a vidím v básni globální pohled na evoluční vývoj člověka optikou jedince, a jelikož jsem také /a již asi jiná nebudu/ člověk neandrtálský nahrblý, čímž se připojuji do tlupy k Lawender:-), nejsem schopná hlubšího ponoru...
Tobě díky - nikdy netuším, čím překvapíš, a jednou chápu, podruhé méně nebo vůbec...

02.06.2018 06:55

Goro, vidíš dobře. A je to mělká rovina textu, pokud se tak dá textová rovina nazvat. Tady je pokus o transcendenci nebo přesah vkládán ne do slov, ale do života člověka. Paradoxně vyjádřeno slovy. Každý člověk se přesahuje už jen tím, že si uvědomuje své hranice. Je to největší nešvar naší existence, zejména proto, že nám nedovoluje prožívat jakoukoli harmonii kontinuálně. V životě člověka není absolutně nic neutrální.

Jarku, k vyživujícímu dešti je ideálně prudkých změn ve vzduchu. Buď/buď! hromem nebo bleskem. Zvlášť když já se toulám jiným vesmírem. :)

02.06.2018 07:02

Jináč mě ještě napadla taková věc. Právě pro tu poslední větu Gory. Možná je zbytečné ode mne cokoli očekávat. Těžko se ve mně, jakožto v autorce se sdělením, hledá nějaká konstanta,či klíč. Ráda bych Vás poprosila, a je to čistě sobecký zájem v rámci mého osobnostního rozvoje, přistupujte k mým jednotlivým textům, jako kdyby jste mne nikdy nepoznali, jak mě každý vnímáte. Tedy pokud můžete. A úsměv.

03.06.2018 21:18

:) od teď jsem tě nikdy nečetla. A předtím už vůbec ... slibuju

03.11.2018 20:30

Luisa

Trochu mi přijde, že se nevědomky v komentářím vyhýbám Tvým dílům. Protože prostě nevím, co říct. Vždycky přemýšlím a přemýšlím a odejdu. Čtu tě a ráda. Ale prostě.

Zjišťuju, že s básněma nakládám trochu jako s písankou. Když se mi zdá, že vidím chybu nebo křivě napsaný písmeno, tak to řeknu. Když nic takového nevidím, beru to, že je to v pořádku. A je mi jedno, co je tam napsáno. To je v písankách totiž vždycky jedno. Záleží, jak se to píše.

Na Tebe mi tady ten můj písankovej přístup prostě nestačí.
Pro mě je tohle dobrá báseň, něco si odnáším. To je všechno, co jsem schopná říct.

04.11.2018 17:57