Genialita je z deseti procent nadání a z devadesáti procent tvrdá práce. (Albert Einstein)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - zbylé formy » nikdo nechápe dokonalost mých snů

nikdo nechápe dokonalost mých snů

včera občas samohana

dneska ráno rámi bližší
včera lahev ústy zvaná
dnes mé rety strpí číš i

ve včerejšku nepostojím
pro zítřek už nechvátám
spínám slova do sousloví
stále, někdy tu a tam

k partnerce se něžně vinu
navzdor dvěma lexaurinům
vytuším, že vilný touhou
vydržím jen pouhopouhou

chvíli vésti předehru
zamáčknuvše v koutku slinu
strnu, mělce slynu v stínu
pozotavím, nebohou

ozvu, aby svrchně vzala

všechny ty zkurvený přesahy...

Komentáře

26.05.2018 05:52

Vorona

rozjíždíš tady pomalu ten humor, abys na konci dosáhl vrcholu :)
trochu mi ta humorná nota připomíná Dajaka ,i když stylisticky si vedeš jinak

26.05.2018 11:24

lawenderr

Pěkně:)
Musela jsem si tedy vygůglit lexaurin, abych věděla, jestli je to smutná báseň nebo veselá - přesahy mě baví :)))
Sekla jsem se jen na dvou místech - nevím kam s rámi ... (nemůžu vědět všechno) a pak mě nebavilo - k partnerce se něžně vinu - jako by mi přebývalo to přídavné jméno nebo něco, je to takové básnicky umolousané, ale možná, že jen můj pocit - že to na tomhle místě ztrácí švih ... ještě se vrátím :)

26.05.2018 23:40

Jaroslav Vraj

lawenderr:
http://www.pravid...r=r%E1m%EC
a pak - dejte mi pevný bod a pohnu zeměkoulí,
dejte mi bod, a najdu přídavný jméno

a pak mě nebavilo - k partnerce se něžně vinu - jako by mi přebývalo to přídavné jméno nebo něco, je to takové básnicky umolousané

jak Ti pak můžu uvěřit

27.05.2018 00:00

Jaroslav Vraj

vorona: dosáhl, dík :)

27.05.2018 00:21

rezka

trochu mi to láme jazyk, asiže už půlnoc byla...
vrátím se číst a uvidím...

27.05.2018 00:28

Jaroslav Vraj

trochu mi to láme jazyk

a kde že??

a "asiže"?
koutky nahoru, páč rád čtu a poslouchám
podobný českojazyčnosti :)

28.05.2018 01:22

Gora

Dajakbol je mistrem v sebeironii, i ty lexauriny mi ho připomínají /někde použil jiný lék/- jak tu poznamenala také Vorona, on ji má /ironii/ skrytější, jako by náhodnou, kdežto u tebe sice oceňuju neskrývanou vtipnost, ale ten způsob mi nějak k tobě nesedne...

28.05.2018 16:44

Jaroslav Vraj

hmmm, možná mi to nebudete věřit,
a možná to jen nabodnul už první koment,
ale tohle nebyla práce cílená k hodnocení podobnosti
s Pavlovou tvorbou - tady hodně volný pokračování
"zápisků" s odkloněnou odladěností k jiný formě,
k pohledu z jinýho okna, potažmo patra

díky všem, jasně že

28.05.2018 18:48

Vorona

jasně, nevnímám to tak, že ti cíleně šlo o nějakou podobnost
jsi to prostě ty v jiné poloze
a to je pro mne fajn, když se někdo umí odklonit od nějakého svého vzorce :))

29.05.2018 08:52

Stinohra

ve včerejšku nepostojím
pro zítřek už nechvátám

to ovšem děláš moc dobře :)

k partnerce se něžně vinu

... to je zvláštní ta partnerka tam, chápu proč... ale stejně, tenhle výraz mi připadá takovej neosobní, jestli víš, co myslím, to je jak obchodní partnerka nebo tak něco :)
Líbí se mi závěr... kašlu na přesahy, někdy to prostě bude jenom přízemní :) Tak.

29.05.2018 17:59

Jaroslav Vraj

jak už sem nahoře či naproti:) -
volně tu k prvotinám šílencovskejm,
takže stále jen partnerka, která si ale už skoro zvyká
na podobný dopady...

...na druhou stranu na pozvání reaguje furt a pořád
nádherným úsměvem :)

30.05.2018 21:05

lawenderr

... si nevěř:) Asi máš pravdu - je to tam, ale až na dokop nebo na páté přečtení - nebo jsem jen tupější. Pro mě to zůstává lehce na hraně, ale beru - takhle s odstupem.

Ráda čtu zas

31.05.2018 20:31

Jaroslav Vraj

...je to tam, ale až na dokop nebo na páté přečtení

akorát že já mluvil o Tebou míněným adjektivu,
který se jaksi nekoná

02.06.2018 01:28

leporelos

Jako k básníkovi, co se veřejně přizná nejen k samohaně, ale hlavně k její frekvenci: ..než jel autobus...než se zatáhlo...v hodinách čekání na aktivní klíště... Je to cvičení. Dobrý, přesný.

02.06.2018 07:35

Indigo

Zatím neměnný ocas/chuť která občas hryzne, co občasně čouhá za slovními celky existencionálního výrazu Dajakových textů, nevidím.

A zatímco Lepo referuje o hodinách čekání na aktivní klíště, já čekám na světlo a pachy. Šplhám si vzhůru po stonku, trpělivě, zadní nohy pevně uchycené...tady slovo neodsaju (i když trochu piju krev).

03.06.2018 12:58

Jaroslav Vraj

lepo:
nepřiznávám to, jen zcela bezostyšně tvrdím :)

Inka:
první vždycky pouštím krev, ale někdy i tak,
že se na slovo nedostane...

24.06.2018 20:12

Miriam