facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » POEZIE-vázaný verš » Ponorná řeka
Ponorná řeka




ta řeka má oči
a pokaždé      když se pootočí
proud         nelze uniknout
pohledům pod krajinou
          pod mezí
       pod ledem
pod kopyty stád
      stát a nedýchat
                  s vědomím
že neodplynou
      do úst
kterým je dáno...    řvát






(12.01.2016)
Komentáře
11.06.2018 23:43 miroslawek
avatar tak grafické odsazení zase úplně nevyšlo, ale schválně jsem vybíral nejméně postižitelný text
12.06.2018 06:01 Vorona
avatar tak myslím, že tenhle text není vůbec postižený :D
jsem ráda, že se takové věci tady dají číst :)
12.06.2018 09:30 Gora
avatar Pokaždé, když slyším pojem - ponorná řeka - vzpomenu si na tuto báseň...
12.06.2018 21:03 lawenderr
avatar Tenhle text je hodně zajímavý, určitě už jsem ho četla, ale vůbec nevím, co jsem mu říkala ... pokaždé vidím básně jinýma očima, v komentech se kolikrát neshodnu sama se sebou - dneska je to pro mě báseň o pocitu, co se nedá jinak vyjádřit než ustát ... když neustojíš:) Tou sekaností vytváříš spoustu prostoru (to už jsem ale asi někde psala) - uložila jsem si do něj vlastní myšlenky - chtěla bych někdy vyržet neřvat:) Já myslím, že tahle básnička je pro každého jiná. Já si odnesla ...
13.06.2018 14:48 miroslawek
avatar Dámy, děkuji za přívětivé komentáře i za přízeň.
lawenderr: a není smyslem poezie, resp. umění vůbec vyjadřovat věci, které jiným způsobem vyjádřit nelze?
13.06.2018 19:57 Jaroslav Vraj
avatar může bejt co do názvu Punkvou, Gangou, ale vyřčením pod
i něčím úplně jiným -
tenhle otisk je mi širokej, i když se tomu tak třeba stát nemělo,
což nebere nic na tom, že si postávám nad použitím mezer,
když třeba právě v posledním verši mi právě ona (mezera)
mění, doplňuje zpětně význam, návrat k předchozímu sdělení
13.06.2018 22:02 miroslawek
avatar Jarek: Díky za čtení a poměrně obšírný komentář. Mladší z mých chlapců mě uspal soustředěným čtením Čtyřlístku (v rozvážné moudrosti svých 5 let čítává již on mně na dobrou noc) uprostřed zadumání nad tvou reakcí. Přesedlav z mobilu k mohutnějšímu přístroji zmohu se v rozespalé závrati pouze k poznámce, že bych rád užil mezer lépe, což zdejší technické podmínky nedovolují, čímž další publikace stále nehrozí, neb texty ostatní dopadly by ještě hůře. Pak by možná byl způsob rozčlenění srozumitelnější, případně esteticky působivější... a nebo možná také nikoli. Ono ostatně je to i o citlivosti ke vzájemné konektivitě okrajů oněch mezer. Z tohoto pohledu je asi nejdůležitější poměrně nenápadná mezera "s vědomím". Všiml sis jí? Za tou otázkou se neskrývá výtka, pokud ne, jen mě to zajímá.
14.06.2018 06:23 Indigo
avatar Vím, že jsem Ti slíbila, že něco praktického provedu textovým editorem pro vkládání děl. A je zbytečné zde vyjmenovávat několik nezdařených pokusů v tom smyslu - poslední ajťák zvenčí se mi přestal ozývat a já na to pak rezignovala. Pořád snad zůstává možnost vložit jako fotografii?
A ano, mám z té situace nekomfortní pocit a pokaždé mě to mrzí. Zkrátka momentálně změny nejsem sama schopna, mám na seznamu věcí, které musím v budoucnu vyřešit. A ano, je mi žinantní říci, že momentálně není mou hlavní prioritou. Jeden z mých restů. I přesto, si dovoluji doufat, že z našeho zdejšího života pro to, nevymizíš. Že si poradíš jinak.

Koment připnu později, nyní na to nemám vhodné rozpětí peřejí.
14.06.2018 19:58 Jaroslav Vraj
avatar hm, jako výtku bych to nebral, i kdybys nepřipsal

pokud míníš možnost uchopit pospojením jinak,
ano, nevšiml, nic mě tudy nevedlo,
nezapírám...
15.06.2018 22:38 miroslawek
avatar Jarek: já vím, že nevedlo... nepřišel jsem na to, jak to udělat, aby ano a zároveň to nebylo příliš, abych nadměrně nekoncentroval pozornost na nějaký špílec a tím mu nedodal nepatřičnou důležitost... zkrátka, aby to tam jen bylo, vedle všeho ostatního...

Indigo: věř mi, že chápu... a sypání popela na hlavu nežádám, nikomu nepomůže a nic nevyřeší... když vložím dílo jako fotografii, text padne jinam než má být s příslušnými důsledky
24.06.2018 19:50 Miriam
avatar Milujem hudbu čo ma rozplače. Keď sa obrazy znásobia zvukom vodopádov. Jeden je ten pod ktorým stojíš aby si videl a druhý tebou preteká...
26.06.2018 15:21 Indigo
avatar Už nevím pokolikáté ji čtu v různých časových mezidobích. Zvláštní je, že na mě pořád působí stejně. A pokaždé na mě vyskočí Tvé

pod kopyty stád
stát a nedýchat


To je něco! Dva předešlé vstupy nad, ve mně nejspíš evokují neporušenou hranici. Paradoxně bezpečnou linii mezi. A v tom shledávám magické kouzlo. Ačkoli cosi slovním pojmovím říkáš, neříkáš to, o čem slovní spojení. Předkládáš jiný příběh. A když to po sobě teď čtu, připadá mi to jako samozřejmost. No, jistě jak jinak, přece.

No a když říkám, že text vnímám ukotveně, míním tak, že je čistý. Vyslovený.Není jako kniha, kterou si přečteš několikrát za život a pokaždé v ní najdeš něco nově fascinujícího. Ano, mohl by někdo namítnout, že se nevyskytuji v předčítání Tvé básně v dostatečně širokém časovém horizontu. Ale s básněmi je to jinak než s knihami.
A když říkám, že čistý nebo vyslovený, nesetkávám se s takovou variantou příliš často.
26.06.2018 19:00 miroslawek
avatar Děkuji za přízeň dámy, hned si připadám alespoň na chvíli jako génius.

Indigo: ano ono místo je vskutku úhelným kamenem básně, vše směřuje tam a odtamtud.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop