V první strofě mi nesednul ten infinitiv s následným veršem. Jako bys překládal z angličtiny...zkoumám to rozložení slov, myslím, že tomu vjemu napomáhají i ty rty, ukrojené prvnímu verši...
No a poslední verš. No, střed textu působí vcelku plynule, po tom snění už je to vyhoštění taková dopovídánka k dvojverší nad (i když jinak), ale ten poslední verš... už mi pak nedozní, jak by nejspíš měl, a to právě proto.
A přemýšlím nad tím, jak se vyhnout té tzv. práci za autora...
Vlastně úplně jednoduše, nechám na Tobě.
nepoužívám, ale tady vyloženě úmysl, no nic :D
Vždycky se mi tahle věc po čtení s odstupem několika měsíců zdá jakoby zkrácená, brzo uzavřená, ale stejně mi navodí ten původní pocit po napsání.
Zvláštní. Ten rytmus. Něco mi to připomíná, něco velmi blízkého, ale já nevím co... Hm, chtěla bych na to přijít.
Jo. Asi takhle jsem dřív vnímala poezii. Jako rytmickej pochod slov. Asi není úplně důležitý vědět kam a proč pochodujou. V této básni se na to také marně ptám. Ale podstatný je, že jdou. Poezií. Tak. Právěže poezií. Vůbec ne hudbou, nebo obrazem. Tak nějak by to asi mělo být. Asi se sem budu často vracet. Hm.
Luisa: někdy to může vypadat, že jsem tím rytmem až moc posedlej, ale on mi do těch obrazů tak nějak naskakuje sám :)
rajmund: no hromadný, je to odvou lidech
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
