Po kopání sond se v denním zpoždění dozvídáme výsledky.
Nalezena koluvizem!
Docent Vavříček, přední odborník na lesnickou pedologii na ni čekal celý život, aby ji sám vykopal a určil. Student prof. Rejška ale ví kam zamířit krumpáčem.
A pak ohnout záda jako hrobník.
Scházíš sesuvným územím. Asarum, pulmonaria, impatiens, bršlice, čarovník
Tvoje holky jsou ucouraný, cestáři vás jen za úsměv pustí přes most pažící hluboký železniční zářez.
Odpoledne sedíte nad poznámkami a záznamy z mapování, tělem i duší vrůstáte do archetypu pastelkářů a pravítkářů zde, v samotném srdci Bílých Karpat. V sozologické mapě značíte každý lýkovec, vstavač, dřín. Mezi spádnice pak expoziční růžici, náspy, broukoviště.
Při přejezdu mezi Pitínem a Šumicemi to drncá, prázdně zíráš z okna.
Asi víš, čtenáři, komu to všecko navykládáš.
Jak se o tě těžký frajer ekologie lesa otřel letmým uznáním,
kolik klíšťat jsi cvrnkul do propadla dějin
a proč ti z toho nezůstane fotografie, proč je to dobře.
Generace krajinářů jistě projížděly stejným vlakem, stejným místem, stejným časem.
Stejným životem.
od Egon Sirka
dne 28.06.2018 21:37 ·
10 Komentářů ·
293x čteno ·
tak konečně trochu času, páč jsem věděla, že to bude náročnější čtení
a možná jsem ty tvoje odborné výrazy dobře nepřečetla
a vím, že o tom to není
v každém případě jsem si tě tímto textem zas vybavila
jak s vášní o těchto věcech hovoříš
je vidět, že tě to baví
a to je pro mne fajn :))
"Při přejezdu mezi Pitínem a Šumicemi to drncá, prázdně zíráš z okna.
Asi víš, čtenáři, komu to všecko navykládáš. "
Tohle rozdělení funguje skvěle!
Je to odžité, cítím z toho dvoumetrovou sirku poezie, a to není zrovna málo. Bláto, radost z informací, kapacitní nedostatek, dost na to, aby to žilo, navíc poezie víc, než malé množství. Třebaže se schováváš za blog domu.
"a proč ti z toho nezůstane fotografie, proč je to dobře"
to je taky hezký. hodnotím
Nejvíc se přitom hihňám vědomí, že jsem od veršů pro neschopnost před pár lety utekl. Nepsat nic mi bylo trochu líto, blog mi byl nespojitým deníkem. Nikdy mi nešla úspornost jazyka, která je vlastní Jarkovi a Miroslawkovi, ačkoli jsem nad ní často přímo žasl. Stejně jsem žasl, když v neděli začal měsíc autorského čtení a já si konečně naživo poslechl Bohdana Trojaka (a taky Petra Hrušku).
Hihňám se proto, že, jak vidno, si poezie začíná poznovu nacházet mě. Je to jistě jen záblesk, jak to bývá, není posvícení každý den.
Dále bych zmínil, že tu perspektivu, kdy doslovně mířím na čtenáře, jsem pochytil (a vnitřně se s ní ztotožnil) z knihy Dějiny světla od Jana Němce, což je životopisný román o legendě české fotografie, Františku Drtikolovi. Knihu řadím mezi klasiku a autora mezi těžké frajery české literatury.
V posledku děkuji čtenářï za patrnost i za slova, díky kterým bych jistě příliš brzy přehlédnul nejen dílo ve svém celku ale i detaily, především jejich rovnováhu.
Stejnému životu odmítám věřit. Kdyby se mě chtěla zmocnit nějaká myšlenka v tom ohledu, musela bych doznat, že smysl všeho a můj je jinde. Musela bych komplet přeskládat svou čtyřicetiletou strukturu a to by vyžadovalo odvahu, kterou si toho času upírám.
Stejným životem, jako obrat venkoncem, je nadsázka v jasném vyznání pospolitosti a náležení. Stejný život v zásadě existuje jen jako myšlenka, jako když člověk sedí pod stromem, kde usedával Žižka. Chodí místem, kudy kráčely dějiny... Stejný život je absurdum, jehož vyjádřením je blízkost přehnána v totožnost.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
