Upomněl jsem se na film Smrt v Benátkách... a pak jsem na hřbetě asociací odcválal k Sorrentinovu Mládí... ale tam už v mé mysli nastala naprostá destrukce a deprese. Takže reakce nakonec pozitivní - važ si toho, co ti zbývá, a že toho není málo.
miroslawek...ano, mělo by to tak být, nevím,možná, jestli to pramení ze stálé ženské nespokojenosti?? :))
v podstatě musím říct, že já spokojená jsem
jen, ty básně se mi nedaří nějak jinak napsat :)) holt vidím možná jen určité věci...
Giacomo Girolamo Casanova psal své paměti právě proto, aby je nemusel při setkání s přáteli znovu a znovu na vyžádání opakovat. Tak zbývá alespoň více času (s ohledem na Tvůj předešlý text), zabývat se jiným. I když je pravda, že některé z Tvých historek stojí za to, nechat si je zopakovat na živo.:)
nj, možná se někdy opakuju, ale možná to i mne samotnou natolik baví,
že mi to nevadí :D
jj zabývat se jiným ...ani nevím, jestli to úlně chci, ale tak nějak to chodí samo :)
díky Inko :)
mám to podobne, Voron, a asi to bude tým, že zrieme(zrejeme - fakt neviem čo je z gram. hľadiska správne) až po posledný výdych.
Premýšlam, že ja osobne neviem žiť bez očakávaní. A fakt by som sa to chcela naučiť. :)
Pretože ak človek neustále očakáva žije stále budúcnosťou, chcením a potom nám uniká tu a teraz, nevychutnávame si prítomný okamih.
Mala som skôr písať v prvej osobe j.č., ale verím, že nie som sama ktorá to takto vníma. :))
je potřeba se pořád na něco těšit,
ale chápu:
je to jak když mě moje dívka (žena, rozuměj)
nutila o dovolený furt fotit -
pracně sem vysvětloval, že prožívání reality je pro mě
o něco důležitější, než prohlížení diapozitivů
Miriam, ano, opět s tebou souhlasím
nejen asi ve zrání, ale i v tom očekávání
které někdy přináší i zklamání
ano, asi je i těžké žít přítomností a oceňuji každý okamžik
kdy jsem schopna to vnímat, protože mnohdy přítomnost ani nevnímám
proto oceňuji, že se Jarek dokáže takto ponořit :))
nj, to jsme ale my vodnáři, kteří toho nejsou až tak schopni
Myslím, že najlepšie to vystihuje pojem - prahnúť.
Ak človek po niečom prahne je uvaznený v klietke, ktorú si sám postaví.
Tá klietka má názov Čakáreň a tak sa v nej aj cíti.
Takže áno, mať sny, ale neprahnúť,. Nebrať život príliš vážne a to my ženy(možno preto, že sme matky) málokedy dokážeme.
Chcela som ešte k prvej strofe, Voron. Vieš, všetka tá jemnosť vetra a trávy má taký erotický náboj, že až... Ak žene chýba neha tak ju namaľuje. :))
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
