Vorona: ano, to mne vždycky dojímalo... výrok máš lepší... je totiž s jedinou výjimkou pravdivý absolutně, nevyvratitelný... a pak se musí člověk pracně, tápavě dohadovat, co znamená ještě... kromě onoho zřejmého... a jestli vůbec...
stalo se mi tu, že po "přítmí"
sem pokračoval k "bloudí", ale hle,
řádek se rozezněl o dost dřív, pak tedy znovu
"po mošnách bloudí" - tak ti nevim,
esli sem zaváhal v nepochopení záměru já,
nebo (mi pak tady nemilá) kompozice textu...
Vorona: ale mně to nijak neznejišťuje směrem k textu... ale k tomu, co si pak z toho komentáře mám... nebo mi zbývá vybrat...
Jarek: báseň je prameniště...
Neschopnost prakticky odlišit nejzákladnější rozdíly v literatuře, tedy rozdíl mezi fikcí a skutečností, mezi hypotézou a tvrzením nebo mezi imaginativním a diskurzivním psaním vede k "falešné představě o záměru", k představě, že hlavním záměrem básníka je sdělovat čtenáři nějaký význam a hlavní povinností kritika je tento záměr zachytit. Slovo záměr je přitom analogické: předpokládá vztah mezi dvěma věcmi, obvykle mezi koncepcí a činem.... Podobné pojmy patří jen do diskurzivního psaní, v němž je nejdůležitější shoda verbální kompozice s popisovaným objektem. Básník však chce vytvořit především umělecké dílo, jeho záměr lze proto vyjádřit jen nějakou tautologií.
(Northrop Frye, Anatomie kritiky, Host 2003, str. 105 / Anatomy of Criticism, Princeton University Press, 1987)
jj, sem nejspíš neschopnej rozlišit,
takže důvody k tvaru této konkrétní konstrukce
mi zůstanou navždy utajeny -
nemám já ti smůlu??
aniž bych bádal nad fikcí či realitou, nad hypotézou
či tvrzením: zastavil sem se, zasekl jen a pouze díky technice výstavby,
a třebaže jistě v souvislostech, víc mi tu použití citace (ne ona sama)
k pousmání -
s tím na mě nechoď, he...
samosebou se i z těchto důvodů nabízí myšlenka,
že můžu napsat prakticky cokoliv jakkoliv,
a při nepochopení, či rozpacích čtenáře,
se vytasit výrokem vejš
podstatná je zejména ta věta nad citátem, která jej uvozuje... a mimochodem ono bloudí je (vinou omezení zdejšího publikačního systému) jinde než má býti, trčí víc vpravo než původně... kvůli neodhadnutelným mezerám, formátování, na němž podle některých zase tolik nezáleží...
...dejme tomu, že čtení mých textů může být víceběžné, resp. může tak být koncipováno...
Učím se Tě číst. Asi ještě dlouho k tomu nebudu mít co říct, je to pro mě zase nějak nový, od té doby co jsem začala dávat pozor na ta vynechaná bílá místa. Tak jen že mě to baví :)
Umění nepodává pozorovateli žádnou přímou informaci, ale odkazuje ho na něho samého, na myšlenky a pocity, které v něm vyvolá. Tyto pak mohou vést ke změně vnímání reality.
Joseph Beuys
lawenderr: některá jitra jsou poslední... a jedno úplně...
Luisa: poměrně dřevní záležitost, kterou bych asi už nepublikoval (obecně přelomový rok je 2004) nebýt určitého komentáře k předchozímu textu... občas mě překvapuje, jak se ještě po letech dokážu alespoň chvilkově rozjitřit... ale dík za zájem každopádně... dělá mi radost každý, kdo má chuť, i když to pak třeba nedopadne...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
