že pomaly načisto oslepnem
budem potme
vkladať ruky do metafor
a nenájdem zmysel
dni čo zväzujú
všetko len do spomienok
sa zrazu rozkričia a utečú
za dvere obrazov ktoré už neprídu
život sa mi prekreslí zvukovou stopou
do končekov prstov čo tak rady skúmajú
pôvaby sveta problémových
detí s presýpacími náladami až
kým sa to všetko neskončí
svetlom
neznášam tvoje pomlčky
a pocit že si
ich zaslúžim
.
od Marta
dne 23.07.2018 12:40 ·
8 Komentářů ·
283x čteno ·
děti s přesýpacími náladami... to je obraz vskutku přesné pojmenovávající, pointa mi přijde také povedená, byť i ona vzbuzuje lehký dojem již někde čteného, podobně jako ostatek textu... který mě tím pádem tolik neoslovuje...
píšeš ráda o rukou a prstech :) jo, každý máme asi svoje oblíbené věci
ke kterým se upínáme...možná, aniž bychom si uvědomovali...
ano, tady pěkný závěr :-) celého toho textu
rezka, veď sa aj hovorí "kto sa smeje naposledy, ten.." ;)
som rada, že ťa aspoň niečo zaujalo, miroslawek, i keď
poznámku "..vzbudzuje lehký dojem již někde čteného.." by som asi použila takmer pri každom texte
sú autori, ktorí v snahe písať tak, aby nebolo možné vysloviť podobný koment, píšu potom spôsobom tak krkolomným, že ich jeden musí čítať sedemdesiatkrát aby si niečo poskladal
tam by som sa nechcela ocitnúť :)
máš pravdu, Vorona, ruky ľudí ma fascinujú a smerujem na ne pohľad hneď od očí..vďak
tak to je fajne, Gora, že si nečítala nadarmo :D ďakujem
Pokud je snahou pouze to, aby nebylo možno vyslovit podobný komentář, pak je to také špatně. Originalita musí vyvěrat odjinud. A na druhou stranu, pokud někdo nedovede zpívat po svém, nebo se alespoň cestou k vlastnímu hlasu neubírá, je to marné a zbytečné mlácení (již) prázdné slámy... což je samozřejmě literární hledisko, z hlediska osobního to samozřejmě může jisté funkce docela úspěšně plnit.
já tak nějak vůbec a obecně představy nesnáším,
i když se k nim často uchyluju jak k berličce,
k dočasnýmu východisku - jedno, v jakým gardu,
co se pozitiv či těch druhejch,
a i když už vnímání onoho je docela tristní, zavádějící,
přesto znovu a zas...
člověk si nepochybně zaslouží nejvíc sám sebe,
ať to zní sebevíc proflákle
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
