Na těhle lumpárnách je fajn, že věci dostanou na chvilku řád, ty pár nezbytností, o který už nesmíš přijít a nakonec se o tom všem natočí film. Pokud se to teda všechno nějak se světem nezvrtne a zůstane dost platících. Ale to už si snad pohlídaj. Nejdůležitější ze všeho je pojmenovat nepřítele. Jednoznačně, bez hysterie, ale důrazně říct:
“Ten žluťák co se schovává v tom vlhkým lese je parchant, co chce ostatním žluťákům dělat ze života peklo. Proto jste tady. A že ho zatím nevidíte je důsledek jeho strachu. Strachu ze sviňskejch skutků svejch a spravedlivého trestu za ně!“
Kapitán Bleech nebyl žádnej velkej řečník, ale uměl zamíchat do svejch proslovů k mužstvu přesně tolik sprostejch slov a jasnejch věcí, že našince vykopl tou vyřvanou slátaninou vysoko nad hranice jeho možností. Napadnout žluťáci naší četu do minuty po jeho řeči, naděláme z nich řemínky do sandálů dřív, než řeknou agresor. To mi věřte. Naštěstí pro ně, po takovém proslovu následoval třeba i několikadenní přesun hovadskou džunglí. A taková džungle umí z maníka vysát kuráž dřív, než San Francisská serfařka trochu tý rozkoše ze svýho BigBoye. To mi věřte taky.
Jedním z motivačních prvků u každé dobré armády, je schopnost a vůle postarat se o zraněné bratry v poli.
Každej moula ze Západní Virginie prostě musí mít jistotu, že když se to zvrtne, tak ho tam pod stromem žádní mravenci nebudou měsíc kousat do prdele, než mu z očního důlku vyroste zlatá orchidej. Prostě válčení na úrovni, rovná se postarat se taky o nějakej ten komfort. A nejenom pro mrtvý a raněný. Alespoň tady u nás. Takže i dobrý konzervy, hadry, dost cigár, aby bylo co dělat, když je všude klid, nebo jen tak na hajzlu a Emšestnáctájedničku do pazour. Pak taky respekt všech těch vidláků doma, je důležitej. Až se jednou z toho pekla vrátíte. Když se vrátíte. To dá rozum.
Dost často se mě ptaj na tu vesnici tenkrát a co o ní vím. Ale o ní já nic nevím, říkám jim. Pak oni naléhaj a já spustim. Myslím si, že jim hráblo. Nejenom těm uchům, ale hlavně velitelům. No, vlastně mám zato, že v situaci jako byla tam, stačí jeden parchant. Jeden Bleech a je po ptákách. Strach udělá svý. Během několika dnů vedle tebe umře pár kluků a ty naspíš tak dvě, tři hoďky. Nikoho nevidíš, furt to jen do tebe šlehá ze tmy, a pak ti je najednou ukážou. Nemyslím si, že by rozlišovací schopnosti jednotlivejch vojáků bylo to, co vyhrává, nebo prohrává války. Takže tak asi.
Najdou se i takový, co se mě ptaj, jestli jsem tam skutečně byl. Jestli jsem byl ve Vietnamské válce.
Mám vojenskou bundu, noční můry, flašku imrvére u huby, tak co asi?
He?
Pojď se vsadit!
od leporelos
dne 29.07.2018 15:40 ·
5 Komentářů ·
252x čteno ·
eště než jsem došla k závěru, tak si říkám
Ha a je to tady, zase Vietnam ...to musel asi bejt zas opilej :D
hele, fakt to píšeš, jako bys tam byl :)))
a s tou orchidejí jsi mne dostal :D
palec Lepo :)
dobrej styl, kterej je mi u tohodlenc Tvýho textu tak ňák už samozřejmostí,
a o vobčas nadměrný punkci, teda tý inter, se mi zrovna tady
mluvit ani nechce, spíš že je fajn, když si Tě můžu přečíst
Vorono, to víš, že byl. Na googlu kecaj! Kdybys jen věděla, jak já hrozně nepiju, to by si koukala.
Jardo, ty koukej zase mazat ze zákopů. to já sem voják! Teda převážně s tou interpunkcí válčim, to jo.
a díky za čas a slovo.
Jo... na otázky typu "dokázal bys zabít" jsou nádherně snadné odpovědi. Já třeba říkám, že nevím, a díkybohu, že nevím. Nechci vědět. Technika a možnosti, to je jiná kapitola.
Když si člověk projde něčím takovým, kdoví, jak si poskládá žebříček hodnot. To si netroufám soudit.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
