Děkuji, p. Rúth Hálovou náhodně znám, opravovali jsme jí komín a přitom se zmínila...syn o ní později napsal diplomku, je velmi všestranná a zajímavá, a nejen tím, že je "Wintonovým dítětem", píše básně a třeba i kuchařky:-) - vážím si jí a tuto básničku jí pošlu...
Aniž bych chtěla jakkoliv bagatelizovat závažnost tématu... nelíbí se mi to, teda až na prvni sloku.... úsměv mámy, co zůstal na peróně... goro, promiň, to je prostě na prdlačky. Velká bolest je zřidkakdy takhle ufňukaná. Vím, že tohle je prostě náročný téma a je těžký o něm psát tak, aby to nebrečelo... právě proto, že to má brečet mezi řádky... aspoň si to myslim... prostě ti to ma nějak sepnout až potom... a ne takhle na první dobrou, kdy vytahuješ kapesník po druhy větě.
Tady se mi na emotivním prožívání nepodařilo vystavět zážitek. Jako kdyby ty obrazy měly jen to a tím se stávaly chabými. Bohužel s nimi i celý příběh.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
