no, mám tě tak trochu zafixovanou :-) z děl v roce 2010, kdy jsem přišla na Mezeru...zdůrazňovala jsi a upozorňovala...na myšlenky, které se jen tak honily v tvé hlavě...moc smyslu to pro čtenáře mimo, nedávalo...
ale už tenkrát jsem cítila, tvoji schopnost, vyjádřit, jen to co chceš
a to, že si čtenář domyslí, co nosíš v hlavě :-)
občas mám pocit, že jsi v této poloze zůstala dodnes, i když jsi obšírnější, sdílnější...
tady se ti v málu, podařilo o sdělení, téměř přímočaře jasné
a možná jsem ti zas o krok blíž :-)
Takže Ty mě máš vysortovanou v šuplíku, jo?
Ten úsměv, který mi přijde velmi roztomilý, tedy vjemově, mám teď díky Tobě, Vor.
moc smyslu to pro čtenáře mimo, nedávalo...
Ta představa mi připadá úžasně vtipná. Asi jsem pořád na hlavu, jako kdysi, předtím.:)
Jsi kápla na něco, čím se vlastně zaobíráme my všichni, čtenáři. Co si mám o textu myslet? A když to neříká text, co si myslet, cítit, čtenář pátrá v souvislostech autorových. O kterých se může pouze domnívat. Blbý, že zase jenom z textu, když autora nezná. Tudy se pak derou na světlo boží i komenty, na které tu máme zase jinou sekci.
To já si asi říkám, jen to co chci, to je pravda. Zas na druhou stranu, moje máma říká většinou i to, co sama nechce. To je ti kolikrát mela. A potud extra, když jí lidé neznají.:)
Takže jsem vlastně dostala pochvalu? Umím občas říct něco lépe než v roce 2010.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
