"bosá báseň", hm... jsem podle názvu čekala něco jednoduchýho, prostýho jako chleba se solí. A ono kdepak. Tohle je spíš vlašskej salát nebo anglickej vánoční puding.
Marně hádám, jaký byly přísady a jakej je tím pádem obsah.
Takže za mě: neuškodilo by, pravda, kdyby tato báseň byla ještě bosejší, abych tak řekla.
:) přemýšlím, co ti napsat, co jsi ještě nečetla ... že každou stopu kuny jednou převážíš:) - a to, co bylo těžké ... lehčí pírka, co zbylo po slepici:)) Ale každé kuně to jednou někdo spočítá ... no mlýn to nezmění. Pro mě je bosá - ale já vím, jak vypadá tvá stopa obutá :D
A tohle není kritika - jen, že jsem tu byla podívat se na mlejn ...
Je tam třicet osm zubů kuny pro družičku a taky váhy, pod střechou...korále jsou na mým krku, stopy po někom...bývám tam skoro každý den a ty otisky jsou bosé... :)
Děkuju.
Tahle je můj život, jako všechny, možná to někdy nedokážu dost dobře napsat.
Vážím si každého komentáře a připomínky. Vnímám básně jako pocit, neumím to takhle slovně vyjádřit.
Děkuju, moc.
Cosi důležitého, co z textu dělá báseň, nejspíš asi po soustu ocásek, nalézám.
Ale jako dlouholetý čtenář poezie musím namítnout, že Ti nejde pohled z druhé strany. Ty víš, co za slovy stojí. Jsi jejich kompozičním autorem. Jenže čtenář Tvé vzkazy zpracovává. Každý text je živý organismus. Dobrý autor byl měl čtenáři alespoň na krajíček umést cestu k porozumění. Čtenář Tě nezná. Nezná Tvůj příběh. To musíš mít vždycky na paměti. Nejde jen o to, dát slovům uhlazený kacafrak. I když si někdo myslí, že báseň se tvoří pod rukama sama, není tomu tak.
Tie odtlačky bolesti sú hlboké, none.
Zachytila si ich. Sú tam a rozboľaveli ma. Nepotrebujem dokonalý nahľad, úplne mi stačia útržky, ktoré sú u mňa silno emotívne.
Bosá, je ako nahá. :(
Nie je ľahké odkrývať veci, ktoré sú pre nás ťažobou a ukrývame ich pred celým svetom a...bosé chodidlá mi evokujú zraniteľnosť.
Záverečná strofa je najlepšia, ale to už vieš. :)
Pro Luisa
Někdy je těžké říct věci tak, jak bych chtěla. Stojím tam v tom tichu a příšeří, natahuju pachy a přemýšlím. Všude jsou stopy kun, jedna vedle druhé. Na té váze na mouku a pod ní nejvíc...asi tak...a děkuju za přečtení. Mám ráda tyhle komentáře, vždycky někde posunou...
Děkuju za pocit. Moc.
Zrovna hledala jednu starší básničku. A říkala si, že mi těch písmen ubývá. Jako kdybych kolem sebe měla samotu, přes kterou už nic nepronikne.
pro Lawenderr
No, zapomněla připsat k odpovědi Tvoje jméno, tak napravuju.
Nevím proč, ale zrovna tady se mi všechno pomalu načítá a seká...
Pro mne trošku nepřehledné, je to o zvyku, že... :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
