říkalo se
že tam dole u ústí
čeká ve spáře schovaná
rezavá žiletka
vždycky tam byla
a bude
stačí jen nabrat rychlost
nejdřív
půjdou chlórem střeva
potom žuchne zbytek
za chvilku je toho
plný bazén
a musí se zavřít
pak přijde křik
nad plavečákem problikne duha
jako když zemře mladý člověk
tisíciletý včelař
rozrazí dveře od šatny
a lámanou češtinou
promluví ke všem polonahým
o bezstarostných jízdách
a hlavně teda o tom
že nic takového už není
od teď možný
protože nikdy
ani nebylo
většina lidí se sebere
a půjde do putiky
nad ránem pak domů
málo nalitým
z nich bude zima
jak pod kovovým plátem
ale všem dohromady
tak nějak buřt
od leporelos
dne 21.11.2018 09:33 ·
10 Komentářů ·
296x čteno ·
volnej verš, jinak bych Ti do toho nekecal -
placama až příliš nekonstruktivně, bezdůvodně na dýlku rozsekaný
že nic takového už není
od teď možný
málo nalitým
z nich bude zima
a s podezřením k tomu, že o tom víš,
včetně nefunkční (možná jen letmej pokus) gradace závěru
co obsahu se -
nesed sem si, páč sem na ni už seděl, ale byl-li bych býval při čtení vstoje,
stalo by se tomu asi stejně tak...
takhle má vypadat poezie v próze, takhle si musí umět text sjednat pozornost,
takhle téměř nerozeznat pero od úst..., sem strašně moc spokojenej,
aniž bych tím samosebou míjel prvně řečený
pravda, co kostění se fajn, ale tady se současně může měnit význam,
když použití "z nich" v druhým řádku se mi tu podvědomě vázalo k něčemu,
co sem asi přehlíd, říkám si, bude jim zima z něčeho...
a vracím se, což by se v jiný stavbě nestalo -
když sloupkem, tak spíš:
Je to na mě asi moc drsný.
Ale obdivuju ten um.
Podle mě právě s těmi verši pracuješ velmi dobře.
Já si totiž myslím, že mezi
že nic takového už není
od teď možný
a
že nic takového už není od teď možný
je zásadní rozdíl.
Když to sdělení rozpůlíš, vytvoříš prvním veršem dojem (či pocit, chceme-li) nicoty "že nic takového už není" musí stát o samotě, aby z toho ta nicota vanula...
napíšeme-li to celé do verše jednoho, voilá, nemáme poezii, ale prozaické sdělení, navíc velmi neohrabané...
A pak ve spojení
nad ránem pak domů
málo nalitým
z nich bude zima
se verš "málo nalitým" v mysli čtenářově může vztáhnout k tomu "nad ránem pak domů", aniž by bylo třeba cokoli dodávat ( i když vysvětlení "z nich bude zima" oceňuji, neboť pomáhá čtenáři udržet prozaický dojem logiky básně)...
samotné
nad ránem pak domů
málo nalitým
podle mě pak opět funguje jako vyjádření pocitu jakési rozkolísanosti - málo nalité ráno? je to poloráno, když se při něm odchází domů? je to ráno když je málo nalito?
a až dodáním dalšího verše se báseň prozaizuje, aby držela pohromadě, byla v souladu s jakousi logikou sdělování.
je zásadní rozdíl.“
„Když to sdělení rozpůlíš, vytvoříš prvním veršem dojem (či pocit, chceme-li) nicoty "že nic takového už není" musí stát o samotě, aby z toho ta nicota vanula...
napíšeme-li to celé do verše jednoho, voilá, nemáme poezii, ale prozaické sdělení, navíc velmi neohrabané...“
že nic takového
už není od teď možný
jinak, a přesto v zachování vznesenýho
- - -
stále pracujeme s českým jazykem, se stavbou vět, potažmo veršů,
a rozpůlením míněnýho pak sice první část může vyvolat pocit poetiky
(i když nestalo se mi tak), druhá však, v původním znění, trpí po dozvuku,
plném významu ve spojitosti s oním - jen tu stojí a ohlíží se
báseň není o jednotlivostech textu, když trsy, výňatky či úryvky
ji nevytvoří, to právě souzvuk celku,
což je zřejmé i k níž Tebou citovanýmu:
nad ránem pak domů
málo nalitým
útržek, kterej takhle zní, ale jinak už v alternativě celýho promluvení
Já nevim, no. Jako přemýšlím nad tím.
Já jsem svůj způsob vnímání verše založila hodně na Bukowském.
piju německý pivo
a snažím se zplodit
nesmrtelnou báseň v
5 hodin odpoledne.
ale, sám jsem přece říkal
studentům, že hlavní
je o nic se nesnažit.
podle mě to, že lámeš verše na místech, kde je lámat nemáš vytváří právě to kouzlo, dodáváš té básni na prvcích překvapení
čtenář totiž nečeká, že po verši
"ale sám jsem přece říkal"
bude následovat verš začínající "studentům"
je to opakokvaný vtip, který Bukowského verše podle mě dělá stále svěžími
jeho uchopení verše pro mě je stěžejní. Vypadá nekonvenčně, ale samo se řídí velmi přísnými pravidly. Zcela jinými než v klasicky pojatém volném verši.
Rozumím Tvé námitce, ale myslím si, že i toto je poezie.
tenhle Bukowski se mi nečte vůbec dobře,
ovšem může tu hrát významnou roli
i jinakost cizojazyčnýho vyznění...,
ale chápu - jistě, způsob vnímání poezie je mnohobarevnej,
a nejspíš i v tom je její krása
:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
